Vladimír Buřt: Strážce podkrušnohoří

Vladimír Buřt

Vladimír Buřt zpočátku věřil, že po revoluci lidé nedovolí, aby nesmyslné ničení zdejšího kraje, které zahájili komunisté, pokračovalo dál. Záhy se však ukázalo, jak hluboce se mýlil.

Text: Jana Strnadová
Fotografie: Ľuboš Šanoba
Publikováno 29. 10. 2012

Narodil se v jedné z více než stovky obcí, které byly ve zdejším kraji zcela zbytečně zničeny, aby ustoupily těžbě uhlí, a prožil zde prakticky celý život. Dnes se Vladimír Buřt zasazuje o to, aby místní lidé už nikdy nemuseli zažít to, co jejich předkové – nedobrovolně opustit své domovy a dívat se na to, jak se dosud krásná krajina mění ve zdevastovanou poušť.

Zachránit to málo, co se zachovalo

Vladimír Buřt je místostarostou obce Horní Jiřetín, která leží v severozápadních Čechách nedaleko Litvínova, a oblast jeho aktivit a angažovanosti je široká. Posledních patnáct let bojuje za záchranu zejména církevních památek a zhruba stejně dlouhou dobu také aktivně vystupuje v komunální politice. Od poloviny 90. let zasedá v zastupitelstvu obce a jeho prioritním zájmem je udělat vše pro to, aby Horní Jiřetín a ostatní zbylé vesnice v Podkrušnohoří zůstaly zachovány – a spolu s nimi i malý kousíček původní nezničené krajiny, který se dochoval.

„Obnáší to neustálé odrážení útoků soukromých těžebních společností, které samozřejmě chtějí pouze vydělat – žádnou jinou motivaci nemají. A jdou doslova přes mrtvoly,“ poodhaluje pan Buřt úskalí, s kterými se musí při hájení zájmů obce setkávat. Vladimír Buřt zpočátku věřil, že po revoluci lidé nedovolí, aby nesmyslné ničení zdejšího kraje, které zahájili komunisté, pokračovalo dál. Záhy se však ukázalo, jak hluboce se mýlil. Lidé, kteří ovládli těžební společnost, začali přes politiky a úředníky intenzivně tlačit na prolomení těžebních limitů. „V té chvíli jsem si uvědomil, že jsme se bohužel v této oblasti vůbec nikam neposunuli, když z hlav politiků vycházejí nápady na další devastaci tohoto území. Rozhodl jsem se, že musím udělat maximum pro to, aby tato šílenost dále nepokračovala,“ vypráví pan Buřt o prvotním impulzu, který ho definitivně přiměl k tomu, že se ve druhé polovině 90. let zapojil do komunální politiky a začal bojovat.

Za velmi důležitou považuje pan Buřt při své činnosti spolupráci s nevládními organizacemi, především s Hnutím DUHA, Ekologickým právním servisem nebo s Greenpeace. Této spolupráce si nesmírně váží, protože jak sám říká: „V naší společnosti je pořád jakákoliv dobrovolná angažovanost nepřijímaná až odsuzovaná. Když někdo dělá něco, z čeho nemá žádný materiální užitek, tak je to hned podezřelý člověk, kterému jde o peníze.“

Velké výsledky i drobná vítězství

V oblasti obnovy zdejších památek má zcela specifické místo zámek Jezeří, který je jakýmsi symbolem odporu obyvatel proti devastaci podkrušnohorské krajiny. Zajímavostí je, že tuto pozici si vydobyl již v dobách komunismu, kdy se kolem něj vytvořila komunita Společnost za záchranu Jezeří, která na tu dobu obdivuhodným způsobem vystupovala proti ničivým záměrům bolševických těžařů. Zámek je architektonicky, ale i historicky velmi zajímavou památkou. Koncertoval zde například i Ludwig van Beethoven. Jezeří zůstalo pro násilně odsunuté obyvatele ve zničené krajině jediným viditelným symbolem jejich původního domova.

Zámek Jezeří však naštěstí není jediným světlým bodem tohoto příběhu. Práce přináší své ovoce i spoustu drobných vítězství, která pana Buřta těší. „V hodně vypjatých obdobích se tu lidé v Jiřetíně a v Litvínově semknou a vystupují spolu. A to je na tom to krásné a hodnotné. Vytvořilo se tu velké množství velmi krásných mezilidských vztahů. Lidé z různých generací se dokážou spojit, dokážou se sejít a povídat si,“ popisuje sousedskou soudržnost  Vladimír Buřt.

Společně už zorganizovali celou řadu zajímavých akcí – od spontánního vánočního zpívání v kostele přes demonstraci před sídlem vlády až po hudební festival na zámku Jezeří.

K prioritám pana Buřta patří také snahy o obnovu infrastruktury, zejména o podporu rodinné výstavby – což se i přes místní ztížené podmínky skutečně daří. Za největší úspěch v poslední době považuje to, že se podařilo získat obrovskou dotaci z Evropské unie na obnovu infrastruktury. Za posledních patnáct let se v Horním Jiřetíně postavila bezmála stovka nových rodinných domků a díky velkému zájmu to vypadá, že tento trend potrvá i nadále.

 

Hlasování již bylo uzavřeno.

Přečti si i další příběhy

projdi si všechny
Miroslav Šuta
Miroslav Šuta

Dioxiny z Neratovic

Vladimír Burda
Vladimír Burda

Vzduch pro Radvanice

Jan Skalík
Jan Skalík

Divočina musí přežít

Dana Kudová
Dana Kudová

Psychiatrie nepomáhá

Tomáš Hnetila
Tomáš Hnetila

Za plzeňská práva

 

Newsletter

Chceš být v obraze? Dostávej zprávy z Ligy.

Nebo pomocí

RSS