Václav Průšek: Moudrá příroda

Václav Průšek

"Vždyť se podívejme, jak všechno skvěle fungovalo, než na to sáhla ruka člověka. Přírodu musíme chránit, neboť nám mizí před očima."

Text: Adéla Pavlunová
Fotografie: Laura Kovanska
Publikováno 19. 2. 2013

Již pátá generace rodiny Průšků žije v Mikulovicích na Pardubicku. Děti Václava Průška si tam ale svůj dům už asi nepostaví. Za poslední roky se tam rapidně zhoršilo životní prostředí, rakovina zabíjí čím dál víc tamních obyvatel, do sklepů zatéká a povodeň může přijít kdykoliv. A ani kdyby dům svéhlavě chtěly, za chvíli už nejspíš nenajdou místo, kde jej postavit.

Václav Průšek má k přírodě naprosto unikátní vztah. Tvrdí, že nic moudřejšího neexistuje. "Vždyť se podívejme, jak všechno skvěle fungovalo, než na to sáhla ruka člověka. Přírodu musíme chránit, neboť nám mizí před očima," zdůrazňuje. Podobný vztah má muž také k obci v níž žije. Z vývoje v posledních letech, ať už toho, nebo onoho, ale radost rozhodně nemá.

Nevratně devastujeme nejkrásnější české kouty

Jako o zlatém pruhu České země hovoří Průšek o krajině, kde se narodil. Úrodná černozem v Mikulovicích a okolí dlouhá léta plodila obživu nejen tamním. Za posledních deset let ale přibylo v malé vesničce na sto nových domů, které kromě půdy poničily také původní obecní architekturu.

Zastupitelstvu se to asi zdálo pořád málo, a tak chtělo uvolnit k zástavbě další plochu o velikosti sto hektarů, tedy prostor, na nějž by se vešlo pražské Václavské náměstí pětadvacetkrát. "To už jsem nevydržel. Podal jsem požadavek na krajský úřad, aby to neschválil. Snížili plochu na pětatřicet hektarů, což je pořád hodně," míní jednašedesátiletý muž. Zákon říká, že obec se má přirozeně rozvíjet, což podle Průška určitě neznamená masivní příliv měšťanů na úkor starousedlíků.

Co se Mikulovického rodáka ale dotklo asi nejvíce, je letitý spor s podnikatelem, který si podle Průška z obce udělal tak trochu skládku. Firma podnikatele Zahradníka si koupila u obce bývalý lom a začala jej zavážet. "Když mizí kus přírody, zhoršuje se životní prostředí a obec by za to měla být odškodněna. Stavební úřad ale udělil firmě takové rozhodnutí, kterým obec o nárok za újmu připravil," popisuje Průšek, který se živí jako instalatér a topenář.

Děj se vůle boží, až se vrátí velká voda

Zmíněný podnikatel nechal zavozit také pozemek, který si koupil přímo za humny Průškova domu. "Prohlubeň, do které navozil asi osm set nákladních aut vybagrované hlíny, byla původně suchá nádrž, jež sloužila jako protipovodňové opatření," zmiňuje instalatér, který v obci pamatuje pět povodní. Důsledkem tohoto zarovnání se údajně zvedla hladina spodní vody a lidem se dostala do sklepů. "Ze zahrady jsem musel odklidit sedm stromů, neboť uschly. Jeden čas jsem měl zase na zahradě tolik vody, že bych tam mohl pěstovat rýži," tvrdí Průšek a upozorňuje, že nadsázka to není.

Rozhodl se, že se postará o to, aby Zahradník vrátil protipovodňovou nádrž do původního stavu, a soudní tahanice mohly začít. "Zahradník měl soudně přikázané uklidit to, ale neodvezl ani jeden kubík a dodneška vypadá pozemek pořád stejně," kroutí hlavou instalatér. Letos jej kvůli tomuto sporu čekají další dva soudy, on to ale nevzdává. Uvědomuje si, že jeho aktivita dokáže nabourat politicko-úřednickou mašinérii jen minimálně, smysl to pro něj má a mít bude.

Dřív se účastnil i sta různých řízení za rok, ať už sám nebo jako jednatel Sdružení pro ekologii - Mikulovice, které založil. "Musíte si zvyknout na prohru a nesmí vás to zvyklat. Jdu do všeho naplno, i když vím, že nemám velkou šanci. Zkusit to musím, od toho tady jsem," říká Průšek. Úspěšnost má jen asi tři procenta, ale drží se hesla - Nikdy necouvnout. "Jakmile couvnete jednou, couváte už celý život," dodává.

Průšek se angažuje hlavně v zájmu přírody. Ve směs se všechna řízení, jichž se účastní, týkají kácení stromů, staveb, odbahnění rybníků, vytěžení určitých sedimentů z řek a podobně. To ale neznamená, že nevyvíjí aktivity jinde. "Je spousta věcí, za které stojí za to se prát," konstatuje šedesátník. A tak nedávno podal například žalobu proti Klausově amnestii nebo zachraňoval zpackanou opravu kostela.

Hlasování již bylo uzavřeno.

Přečti si i další příběhy

projdi si všechny
Miroslav Šuta
Miroslav Šuta

Dioxiny z Neratovic

Vladimír Burda
Vladimír Burda

Vzduch pro Radvanice

Jan Skalík
Jan Skalík

Divočina musí přežít

Dana Kudová
Dana Kudová

Psychiatrie nepomáhá

Tomáš Hnetila
Tomáš Hnetila

Za plzeňská práva

 

Newsletter

Chceš být v obraze? Dostávej zprávy z Ligy.

Nebo pomocí

RSS