Václav Gavlovský: Boj s uhlobarony

Václav Gavlovský

„Lidé byli proti své vůli vystěhování kvůli těžbě a ještě finančně ošizeni. Ten systém neměl žádnou logiku.“

Text: David Kopecký
Fotografie: Zdeněk Lipenský
Publikováno 19. 2. 2013

„Těžařům nejde o lidi ani životní prostředí, ale o osobní prospěch,“ myslí si Václav Gavlovský, který léta aktivně vystupuje proti další devastaci Karviné těžbou. Díky němu mají lidé, kterým jejich domy spolykaly doly, nárok na spravedlivou náhradu.

Malebná karvinská hospůdka, ve které s Václavem Gavlovským sedíme, by - nebýt jeho - dnes už pravděpodobně neexistovala, stejně jako okolní stavby kolem. V roce 1995 totiž chtěla místní důlní společnost OKD rozšiřovat o dobývací prostor pro těžbu černého uhlí. „V té době jsem četl o tom, jak celé Krušnohorské pohoří sjíždí o celé centimetry do vyuhlené mostecké pánve. To mě alarmovalo,“ popisuje pan Gavlovský svůj tehdejší odpor k dalšímu protahování šachet. Ačkoliv byl společně s ostatními místními přesvědčován, že Karviné takovéto nebezpečí nehrozí, nenechal se uchlácholit a proti záměru vystoupil.

Zbyde jen zdevastovaná krajina a zničené domy

„Když jsem stavěl svůj rodinný dům, ptal jsem se na OKD, zda se mé stavby dotknou vlivy těžby. Bylo mi řečeno, že nikoliv,“ popisuje. O necelých dvacet let později, kdy ještě neměl investici do bydlení ani splacenou, se zdála předchozí ujištění zapomenuta. Zájmům těžařů měly podlehnout desítky dalších rodin, jejich stavby měly být strženy nebo - jako v případě pana Gavlovského - ohroženy vlivy těžby.

Za vším vězí podle něj od komunistických časů nenovelizovaný horní zákon, který nerespektuje soukromé vlastnictví. „Nerostné bohatství patří státu, doly ale vlastní soukromé společnosti. Většina zisku z těžby uhlí, a jiných nerostů tak jde do privátních kapes. Většina kapitálu získaného dolováním a přes polovinu vydobytých surovin navíc v Česku ani nezůstane, zde zbyde jen zdevastovaná krajina a zničené rodinné domy,“ popisuje Václav důsledky nešetrných zásahů do krajiny.

Městu se nedalo věřit

Pan Gavlovský tedy dal dohromady občanské sdružení a po dlouhém boji se mu s pomocí Kanceláře ombudsmana podařilo záměr zastavit. Když chtěl ovšem po městu, aby na nezastavěných pozemcích, které měly podlehnout černouhelnému hladu, povolilo výstavbu domů pro místní, narazil. Těžit se nemělo, stavět také ne. Karvinští radní měli evidentně s pozemky své plány a pan Gavlovský jim jejich záměr o nerozšiřování dobývání nevěřil. Po dalších dvou letech se mu podařilo změnit územní plán, dnes díky jeho snaze na místě plánovaných dolů stojí na čtyřicet nových domů.

Nespravedlivý odkup

Celý spor měl vedle soukromých snah vydělat bez ohledu na přírodu a soukromé vlastnictví ještě jednu rovinu. „Důlní společnosti při vykupování majetku zneužívaly zákon o oceňování nemovitostí,“ upozorňuje pan Gavlovský na další nepravost, vůči které se postavil.

Norma určovala kupní cenu domu podle toho, kolik se jich v dané lokalitě ročně prodalo. Čím větší poptávka po bydlení v daném místě, tím vyšší hodnota nemovitosti. Karviná měla podle tohoto zákona jeden z nejnižších cenových koeficientů v České republice, trh s bydlením se v důlní a silně znečištěné oblasti příliš nehýbal. Toho chtěli uhlobaroni při výkupech využít.

„Lidé byli proti své vůli vystěhování kvůli těžbě a ještě finančně ošizeni. Ten systém neměl žádnou logiku,“ zlobí se pan Václav. Na svou stranu se mu podařilo získat starostu vedlejší obce a současně senátora a přesvědčit jej o nespravedlivém nastavení zákona. Díky němu mohl několikrát vystoupit v senátních výborech. Po dlouhém boji se mu tak podařilo prosadit novelu stanovující spravedlivější odkupní ceny.

Alespoň nějaký užitek pro místní

Dnes i díky tlaku pana Gavlovského uhlobaroni používají jinou taktiku a domy vykupují spíše za vyšší cenu než reálnou. Potřebují totiž souhlas k těžbě všech dotčených v oblasti. Obyvatelé Karvinska tak většinou raději přistoupí na štědrou nabídku, jelikož jsou jejich domy kvůli zdevastovanému okolí jinak prakticky neprodejné.

Na jednu stranu tak mají Karviňané šanci dostat za svůj majetek férovou cenu, nic to ovšem nemění na tom, že těžaři jsou většinou přímo odpovědní za to, že jejich bydlení zcela ztratilo na ceně. „Když už se musí bourat domy a ničit příroda, tak jsem alespoň chtěl, ať z toho je nějaký užitek pro místní“, shrnuje pan Gavlovský, kterému se díky jeho aktivitám začalo přezdívat Karvinský ombudsman.

Hlasování již bylo uzavřeno.

Přečti si i další příběhy

projdi si všechny
Miroslav Šuta
Miroslav Šuta

Dioxiny z Neratovic

Vladimír Burda
Vladimír Burda

Vzduch pro Radvanice

Jan Skalík
Jan Skalík

Divočina musí přežít

Dana Kudová
Dana Kudová

Psychiatrie nepomáhá

Tomáš Hnetila
Tomáš Hnetila

Za plzeňská práva

 

Newsletter

Chceš být v obraze? Dostávej zprávy z Ligy.

Nebo pomocí

RSS