Václav Cibulka: Za komplexní ochranu

Václav Cibulka

"Když jsem na posledním sněmu ČSOP promluvil o trendu jen někde schrastit a nahrabat peníze, tak mně radši mikrofon vzali. Dokud ale budu moct, budu se angažovat."

Text: Adéla Pavlunová
Fotografie: Laura Kovanska
Publikováno 15. 1. 2013

Myslivost se dá prý výtečně skloubit s ochranou přírody. Když se dělá zodpovědně. Alespoň to tvrdí Václav CIbulka z Chrudimi, který se živil jako lesník a o přírodu se stará celý život. Život daroval i bral, ale vždy životní prostředí ochraňoval a nikdy ničeho nelitoval. O ten svůj však sám málem přišel: kvůli své tvrdohlavosti a odhodlanosti dotáhnout věci do správného konce.

Již osmou dekádu nakrajuje jinak stále svěží a optimistický muž, který neustále jezdí na kole a vzít hrábě do ruky a pohrabat kus obecního mu problém nedělá. Jak místní tvrdí - bez něj by v Chrudimi ochrana přírody téměř neexistovala.

Poznatky a zkušenosti by rád předal potomkům na papíře, a každý den proto žádá nejvyššího, aby to zvládl. "Celá má životní pouť byla zajímavá. U lesů jsem byl na čtyřech zcela odlišných místech. Pamatuji velmi dobře mobilizaci, protektorát i válku," prolétává vzpomínkami bývalý myslivec.

Myslivost považuje za ryze humánní, ačkoliv se v lesích setkal i s jedinci, kteří ji tak nebrali. Bojem o holý život označil Cibulka jedno ze svých pracovišť, kde se jej pokusili komunističtí hajní, pytláci a bývalý gestapáci v jedné osobě otrávit jen kvůli poctivosti a lásce k lesu.

Jako když se matka pře s dcerou

Místo vytouženého sepisování pamětí má Cibulka ale stále na starost účetnictví v tamním Českém svazu ochránců přírody (ČSOP), kde kromě toho řeší, zda bude mít vůbec organizace kde sídlit. Dům, na který je Václav Cibulka nevýslovně hrdý a který považuje za historický unikát, se totiž zalíbil centrálnímu vedení ČSOP. Soudní tahanice by se přitom dala přirovnat k soudu matky a dcery, avšak i to se někdy děje. "Když jsem na posledním sněmu ČSOP promluvil o trendu jen někde schrastit a nahrabat peníze, tak mně radši mikrofon vzali. Dokud ale budu moct, budu se angažovat," říká.

Léta se tak Cibulka strachuje, jak dopadne spor o sídlo, které s kolegy spravoval vlastníma rukama. Ačkoliv dům poslední roky chátrá, ochránci se jej snaží udržovat a využívat, jak to jen jde. Dřív sloužil dokonce jako provizorní psí útulek, než ochránci zřídili jiný. "Pes pokousal paní a nemáme ho kam dát. Nemohl byste ho vzít tam k vám?" vybavuje si bývalý lesník slova policisty, jež měla za následek vznik útulku. Cibulku si rozhodně nevybral náhodou. Psi pro něj byli od mládí životní vášní a vychoval a vycvičil jich desítky.

Jako malého jej však ze všeho nejdřív očarovali ptáci, což ho později přivedlo k ornitologii. "Rodiče měli pole. Občas se stalo, že jsme při sekání trávy mezi nimi zničili koroptví hnízdo. Tak jsem vajíčka dával vysedět kvočně," vzpomíná Cibulka na dobu před více než sedmdesáti lety. Koroptví mláďata pak nesl zpátky do polí. "Kuřátka jsem měl v košíku a ona típala. Z polí jsem pak uslyšel syčení slepičky a kohoutka, tak jsem je vypustil a oni je adoptovali." Jedním dechem však odkrývá i druhou stranu mince a vzpomíná na doby, kdy koroptve lovil. Že by ale jejich úbytek jakkoliv souvisel s odstřelem, razantně odmítá. Koroptve podle něj zničilo nesmyslné velkoplošní hospodářství.

První opeřenec, jehož si nechal Václav Cibulka vypreparovat, byl jestřáb, kterého dostal. Pak začal sám ptáky studovat a především je kroužkovat. "Špinavý jsem lezl po půdách a chytal je. Nejkouzelnější bylo chytit znovu ptáka, kterého jsem okroužkoval jako ptáče," zasní se ornitolog. Na Chrudimsku navlékl kroužek třem stovkám labutí, tedy všem, které tam hnízdily. "Jednou v zimě jsme našli na řece několik zamrzlých labutí. Některé již mrtvé, jiné sotva žily. Sedm nebo osm se nám jich podařilo zachránit a znovu vypustit. Před tím jsem je ale ještě okroužkoval," pousměje se Cibulka.

Budkami to všechno začalo

I kdyby ornitolog své paměti nedopsal, zůstane tu po něm mnohé. Jak sám přiznává, moc majetku nenashromáždil. Stihl ale předat to nejdůležitější a to jsou životní hodnoty a znalosti nejedné generaci dětí. Přeměnil s nimi lokalitu zvanou Habrov na původní podobu.  Pod jeho vedením děti vysazují stromy a na ně připevňují budky, počítají hnízda, starají se o potravu, učí se a úspěšné jsou i na ekologických soutěžích. "Sázíme tam habry, duby, javory, jasany. Díky tomu se začínají vracet i menší rostliny a s nimi i živočichové, kteří na nich žijí. Snažíme se zkrátka o celkovou reinkarnaci," popisuje svůj záměr Cibulka.

Komplexní ochranu, spolupráci organizací a zájmových skupin spojených s přírodou by si přál ze všeho nejvíc. Zatím se mu ale spíš zdá situace opačná. "Rybáři, včelaři a jiné skupiny si jen hledí svých zájmů a vzájemně si kladou klacky pod nohy." Zbraně však rozhodně neskládá a věří, že i malá ohniska, jako je Habrov, přispívají k udržení rovnováhy v přírodě.

Hlasování již bylo uzavřeno.

Přečti si i další příběhy

projdi si všechny
Miroslav Šuta
Miroslav Šuta

Dioxiny z Neratovic

Vladimír Burda
Vladimír Burda

Vzduch pro Radvanice

Jan Skalík
Jan Skalík

Divočina musí přežít

Dana Kudová
Dana Kudová

Psychiatrie nepomáhá

Tomáš Hnetila
Tomáš Hnetila

Za plzeňská práva

 

Newsletter

Chceš být v obraze? Dostávej zprávy z Ligy.

Nebo pomocí

RSS