Petra Sovová: Boj za lepší porodnice

Petra Sovová

"Vzhledem k tomu, že se mi podařilo porodit podle mých představ, chtěla jsem, aby se to dařilo i jiným lidem.“

Text: Barbora Čapková
Fotografie: Radomír Maceček
Publikováno 7. 10. 2012

Když chce žena rodit přirozeně, vždycky to znamená doma. To je jeden z mýtů, proti kterému čtyřicetiletá Petra Sovová bojuje už třináct let. Přesně před tolika lety totiž spoluzaložila Hnutí za aktivní mateřství, jehož hlavním cílem je pozitivní změna přístupu českých porodnic k ženám. O porodech a porodnicích ví zejména díky svým sedmi dětem téměř vše a snaží se, aby se potřebné informace dostaly tam, kde jsou třeba. Není to však vždy jednoduché.

Před návrh spoluzaložit občanské hnutí byla postavena v okamžiku, kdy porodila své třetí dítě. Bylo to zároveň první dítě, které porodila doma. „Všechny porody mi dodaly strašně energie a ta energie se přelila jednak do mého života, a jednak jí spoustu zůstalo i na jiné věci. Vzhledem k tomu, že se mi podařilo porodit podle mých představ, chtěla jsem, aby se to dařilo i jiným lidem,“ popisuje důvody, proč souhlasila se založením právě této organizace. U třetího porodu především nechápala, proč porod podle jejích představ, jaký zažila doma, nemůže zažít žena v porodnici. „Tenkrát v roce devadesát sedm bylo pro lékaře naprosté sci-fi, že chci například porodit v poloze, ke které spontánně dospěji. To je dnes téměř běžná praxe, ale tehdy přes to nejel vlak,“ otevřeně přiznává. A tak spolu s ostatními matkami začala spolupracovat na tom, aby nejen toto bylo běžnou praxí. 

Sovětský model péče musí skončit

Ze začátku se nejvíce soustředily jen na šíření informací prostřednictvím menších demonstrací a diskusí, především rozdáváním letáků. „Tehdy se nic neposílalo mailem, takže jsme hlavně kopírovaly a kopírovaly –  část doporučení Světové zdravotnické organizace nebo popisy Jak se rodí v zahraničí. Jediné peníze, které jsme tenkrát žádaly, bylo deset tisíc korun na rok na poštovné a kopírování,“ vzpomíná s úsměvem.

Dlouhá léta pracovaly na dobrovolné bázi, ale uvědomily si, že se to nedá udržet. „Začaly jsme proto shánět peníze. Dřív jsme po nikom nic nechtěly, nechtěly jsme s tím někoho otravovat. Dneska víme, že když otravovat nebudeme, nemůžeme naši práci dělat. Což by byla škoda, protože je teď takové období jakéhosi posledního vzdoru,“ říká. Pořád je podle ní u nás vidět sovětský model péče, který musí skončit. Pořád pociťujeme, že „pan doktor má vždycky pravdu.“

Za nejtěžší část své práce považuje neustálý boj s tím, že lidé mají pocit, že přirozený, normální porod je něco, co se v porodnicích vůbec nedělá, že je možný jen doma. „Přitom normální, přirozený porod je ten, do kterého se zbytečně nezasahuje a který hezky plyne. Je to ale porod dané ženy, a jestli proběhne do vody, doma, ve stoje nebo vleže, je úplně jedno. Hlavní je, že je to porod podle jejích představ,“ vysvětluje.

Problémem však je, že ženy nemůžou najít v českých porodnicích to, co znají třeba ze zahraničí. Proto jich stále více rodí doma. Když se objeví nějaká zdravotní komplikace, musí se od představ rodičky samozřejmě ustoupit. Do té doby by měl být podle Petry ale porod na ženě. „U nás často lékaři chápou jako osobní selhání porodních asistentek, když přivezou rodičku s nějakou komplikací k nim do porodnice. Ony ale přitom ženu předávají pouze do vyšší úrovně péče. Stejně jako když bude mít u zubaře někdo srdeční záchvat, předá ho zubař kardiologovi. Proč by měl mít zubař kvůli těmto případům vzdělání kardiologa?" kroutí hlavou.

Hlavní roli by měla hrát matka a její přání

Organizace Hnutí za aktivní mateřství významně přispěla k tomu, že se u nás velmi změnilo povědomí o této problematice. K neustálému boji za přátelskou porodní péči přispívá i jejich každoroční program k příležitosti Světového týdne respektu k porodu, který se koná v květnu.

„Většina zdravotníků například díky těmto akcím ví, že existují odborná doporučení k porodu, kterými se v českých porodnicích moc neřídí. Dřív o ničem takovém nevěděli. Žena, která měla svůj porodní plán a chtěla mít hned po porodu dítě u sebe, byla prostě divná,“ dodává. Svůj podíl na rozšiřování informací mají podle Petry zásluhu i matky, které si přivezly zkušenosti ze zahraničí, a zdravotníci, kteří tam vyjíždějí na stáže a pracovní pobyty.

Ovzduší v porodnicích je mnohem lepší, přesto by však současná legislativa potřebovala podle Petry Sovové pozměnit. „Naše legislativa porod doma umožňuje, ale porodní asistentka, která by chtěla poskytovat porodní péči u rodičky doma, musí splňovat neskutečné věci, například musí mít podle zákona registraci, kterou jí ale krajský úřad nevydá,“ rozčiluje se. „Ale nejde jen o porod doma. Samostatná porodní asistentka dnes nemůže doprovázet ženy do porodnic, což je ve vyspělých zemích běžné. A vůbec, v českých porodnicích ještě stále nejsou respektována vědecká doporučení pro normální porod. Běžně od lékařů a lékařek slýcháme argument 'Tady to takhle děláme už třicet let', což je spíš ostuda,“ dodává.

Je potřeba své zájmy aktivně hájit, třeba až u ministra

Petra Sovová se snaží být osobně při každé příležitosti, kde je možné se aktivně zasazovat o pozitivní změnu v oblasti porodnictví. Ráda se proto zapojuje do debat zejména s politiky. „Dva dny zpátky jsem se dozvěděla, že bude beseda s ministrem zdravotnictví. Byla jsem tam a kladla dotazy,“ říká. U některých otázek bylo podle ní vidět, že se s nimi ministr setkává poprvé, a to i přesto, že mu z organizace píší emaily a na ministerstvu funguje pracovní skupina, kde tyto problémy řeší.

„Jenže pan ministr tam nechodí, řeší metanol a nevím, co všechno. Takže když se osobně potkáme a všechno mu jednoduše a přesně řeknu, uvědomí si, že z tohoto pohledu to zní jinak, než si myslel, a že by se s tím mělo něco dělat. A já bych moc chtěla, abych měla stále energii, peníze a prostor na to, abych mohla stále takto aktivně reagovat na cokoliv, co se děje.“

Hlasování již bylo uzavřeno.

Přečti si i další příběhy

projdi si všechny
Miroslav Šuta
Miroslav Šuta

Dioxiny z Neratovic

Vladimír Burda
Vladimír Burda

Vzduch pro Radvanice

Jan Skalík
Jan Skalík

Divočina musí přežít

Dana Kudová
Dana Kudová

Psychiatrie nepomáhá

Tomáš Hnetila
Tomáš Hnetila

Za plzeňská práva

 

Newsletter

Chceš být v obraze? Dostávej zprávy z Ligy.

Nebo pomocí

RSS