Ondrej Lunter: Masarykův demagog

Ondrej Lunter

„Lidé se nesmí zakopávat do svých ideových zákopů. Kritická diskuse má potenciál tyto bariéry prolomit. V publiku naše diskuse pomáhají upravovat a posouvat své postoje, některé názory tak mohou ve společnosti začít být okrajové.“

Text: David Kopecký
Fotografie: Zdeněk Lipenský
Publikováno 14. 2. 2013

Jeden projekt, který již několik let kontroluje, zda politici mluví pravdu. Druhý, který se snaží vnášet do veřejných debat kritičnost. Za oběma z nich stojí mladý politolog Ondrej Lunter.

Když se Ondrej Lunter, rodák ze Slovenska, dostal před lety ke studiu v Brně, měl pocit, že mu univerzita nepřináší takovou přidanou hodnotu, jakou by chtěl. Hledal ji proto jinde. „Jako zahraniční studenti jsme se ale cítili atomizovaní. Existovaly zde sice některé studentské sítě, ale ty nebyly moc otevřené,“ popisuje Ondrej, jakým způsobem ze začátku tápal po nějaké možnosti, jak smysluplně využít svůj volný čas.

Co říkají politici, nikdo nekontroluje

Tím, že Ondrej studoval politologii, měl veřejnému dění a politice přirozeně blízko. Rozhodl se proto také využít svůj potenciál v této oblasti. „Se spolužákem Matějem Hruškou jsme pravidelně sledovali nejrůznější politické relace v rozhlase nebo v televizi. Díky tomu jsme si uvědomili, že vlastně politiky nemá kdo kontrolovat. Moderátor nemá kapacity ani možnosti neustále na diskutující dohlížet. Tuto úlohu pak musí plnit veřejnost,“ popisuje Ondrej, co jej společně s Matějem, který jako první s celým nápadem přišel, motivovalo k tomu založit server Demagog.SK. Ten má za cíl zmiňovanou veřejnou kontrolu suplovat tím, že pravidelně hodnotí, zda je to, co politici veřejnosti prezentují, pravda, nebo ne.

Ze záměru, který zpočátku vznikal především „na koleně“ a dvojice aktivistů na něm sama trávila půl roku téměř veškerý svůj volný čas, se postupně vyvinul velký a známý projekt, který má v současnosti i rok fungující českou odnož. Podle Ondreje je kvalita informací ve veřejném diskurzu díky těmto aktivitám vyšší. „Předtím, než jsme začali, si politici buď z lenosti vymýšleli čísla a plácali nesmyslná fakta, nebo záměrně klamali veřejnost ve snaze vylepšit svůj mediální obraz. Tyto věci se díky iniciativě Demagog dějí méně často,“ shrnuje výsledky své práce.

Pasivita ke kritické debatě

Ondrej ovšem nezůstal dlouho pouze u kontroly politiků. „Když se člověk začne zapojovat do podobných věcí, oživí ho to, aktivizuje. Začne vidět nové příležitosti, více věcí mu začne vadit a jeho pocit, že nedostatky kolem sebe dokáže ovlivnit, vzroste. Aktivnímu člověku se otevře svět,“ popisuje Ondrej, jakým způsobem se začal kriticky stavět i k dalším věcem. Nejvíce mu přitom vadila absence kritické diskuse ve škole i mimo ni. Podle Ondreje se studenti i veřejnost obecně staví k jakékoliv debatě pasivně.

„Nejrůznější konference a diskuse, které jsem měl možnost navštívit, mi přišly jednobarevné. Řečníci se většinou jen poplácali po zádech, jejich postoje se ve skutečnosti moc nelišily. Chtěl jsem, aby lidé byli konfrontováni se skutečně odlišnými názory,“ přibližuje Ondrej, co stálo za jeho další iniciativou – Masarykovými debatami. Ty byly založeny podle oxfordského vzoru, ve kterém je právě kritická diskuse klíčová.

Recept na vzájemný respekt

V Masarykových debatách řečníci konfrontují své názory na kontroverzní společenská témata spolu v interakci s publikem. Dva týmy vždy po jednom zástupci z řad politiků a odborníků na danou oblast obhajuje před diváky zadanou tezi, a ti pak hlasují o tom, který z týmů byl v argumentaci přesvědčivější. Rovněž i tento rok a půl fungující projekt se stal velmi úspěšným a pravidelně plní přednáškové sály.

„Lidé se nesmí zakopávat do svých ideových zákopů. Kritická diskuse má potenciál tyto bariéry prolomit,“ podtrhuje Ondrej hlavní cíl celého debatování a dodává: „V publiku naše diskuse pomáhají upravovat a posouvat své postoje, některé názory tak mohou ve společnosti začít být okrajové. Navíc, pokud si budeme schopni navzájem vyměňovat konstruktivní argumenty, budeme se i více respektovat,“ myslí si Ondrej.

Hlasování již bylo uzavřeno.

Přečti si i další příběhy

projdi si všechny
Miroslav Šuta
Miroslav Šuta

Dioxiny z Neratovic

Vladimír Burda
Vladimír Burda

Vzduch pro Radvanice

Jan Skalík
Jan Skalík

Divočina musí přežít

Dana Kudová
Dana Kudová

Psychiatrie nepomáhá

Tomáš Hnetila
Tomáš Hnetila

Za plzeňská práva

 

Newsletter

Chceš být v obraze? Dostávej zprávy z Ligy.

Nebo pomocí

RSS