Miroslav Kutal: Vždy je víc řešení

Miroslav Kutal

"Člověk je nesmírně překvapen, když přijde například povodeň, protože žije ve městě, které je stabilní. Doma si zatopí, zajde na oběd, všechno je pravidelné. Okolní prostředí ale stabilní není. Je dobré si uvědomit, že existuje něco neregulovaného. Třeba to sežere kůrovec a třeba se stane úplně něco jiného nepředvídatelného."

Text: Adéla Pavlunová
Fotografie: Laura Kovanska
Publikováno 4. 2. 2013

Zatopit ráno v kamnech, uvařit čaj, namazat chleba a honem ven. Podobně jako šelmy sledují dlouhé hodiny svou kořist, po stopách šelem zase vyrážejí dobrovolníci Vlčích hlídek, aby zjistili víc o jejich životě. Jedním z nich je Miroslav Kutal. S vlčí trpělivostí však nesleduje jen šelmy, ale také úřední desky na Moravě.

Několikasetstránkovými elaboráty se ve volných chvílích probírá Miroslav Kutal za jediným účelem - ochránit životní prostředí a oklamanou veřejnost. "Vadilo mi, že se schvaluje spousta projektů, které jsou škodlivé a nejsou k nim zpracovány žádné alternativy," vysvětluje Kutal, kterého tato dobrovolná práce pro společnost baví, ale rovněž často dost vyčerpává.

Ani jako bakalářská práce by nepřošly mnohé projekty posuzování vlivu na životní prostředí. Jsou kostrbaté, rozsáhlé a to podstatné v nich chybí. Veřejnost se o ně proto přestala mnohdy úplně zajímat, nerozumí jim a nemá na to čas. "Různá hodnocení a posudky provádějí posudkáři přímo na objednávku investorů a zpracovatelů. Data jsou tak vybírána účelově a k veřejnosti se dostanou falešné informace," lamentuje Kutal.

Devětadvacetiletý Kutal však rozhodně nemá čas na to, aby se zabýval všemi pochybnými projekty. Připomínkoval například kácení sadů a stromů v Olomouci nebo zadání na stavbu rychlostní silnice R49, jež má vést přes Vizovické vrchy. "U kauz, na kterých pracujeme, cítíme podporu veřejnosti. Jsou to záležitosti, na které nás přímo lidi sami upozornili. Vnímáme tak velkou zodpovědnost," vysvětluje Kutal. Cestu ze začarovaného úřednického veletoče ale hledá stěží.

Jeden placený člověk by stačil

Určité řešení by viděl v tom, kdyby města vypisovala grant na sledování sebe sama. Transparentnost je ale, zdá se, pouze líbivé slovo před volbami. Do podpory watchdogových aktivit se politici ani trochu nehrnou. "Dokud nebudeme mít aspoň jednoho člověka, který by se tím aktivně zabýval, těžko něco zmůžeme," povzdechne aktivista. Peníze z grantů stačí totiž pokrýt v olomoucké Duze, s níž spolupracuje, maximálně účetní na poloviční úvazek a zajistí základní zázemí.

Vypisování žádostí však zabere mnohdy víc času než činnost samotná. "Na úřadech sedí stovky úředníků, ale nikoho nenapadne udělat posouzení podezřelých projektů. Pouze nám pak řeknou, že by nás i podpořili, kdybychom s našimi připomínkami a alternativami přišli dřív," líčí Kutal. Město však prý dělá všechno proto, aby některé chystané změny, co nejvíc znepřístupnilo nebo o nich pro jistotu začne informovat, až když jsou schváleny.

Příroda si tvoří rovnováhu sama

Miroslav Kutal má vystudovanou biologii, nyní ještě dodělává doktorát z ekologie lesa na Mendelově univerzitě a také koordinuje projekt Vlčích hlídek, zaměřený nejen na vlky, ale všechny u nás žijící velké šelmy. Hlídky bývají od listopadu do dubna, zabraňují pytláctví a jejich výstupem je šíření osvěty pomocí odborných i vědecko-populárních článků.

"Po Beskydech chodíme vytrvale již několik let, často spíme venku a ještě na nás šelmy nikdy nezaútočily," vypráví. S odstřelem takzvaných údajně přemnožených zvířat proto razantně nesouhlasí. "Podle čeho my lidé určujeme, kdy jsou zvířata přemnožena a kde je jejich přirozené prostředí? Ona sama musí vědět, kde se jim žije dobře," argumentuje koordinátor. U vlků by tak schvaloval odstřel jen problémového jedince, ale vždy preferuje raději řešení bez pušky.

Mohli bychom brát i člověka jako přemnožený druh, ale o regulaci odstřelem nás nenapadne uvažovat. Snažíme se hledat řešení etická a humánní," dodává Kutal, který by v přírodě nereguloval nejraději téměř nic.

Je zastáncem teorie, že zvířata si dokážou vytvořit rovnováhu sama i v krajině, která je přetvořená, a proto minimálně na třech procentech prostoru by měla zůstat ponechána vlastnímu osudu. Kácení šumavských lesů u Ptačího potoka podle něj byla věčná škoda. "V lese to tak chodí - stromy umírají a další vznikají. Jde jen o předsudečný pohled člověka na svět. Stromy v lese podle lidí nesmí být suché snad proto, že nám připomínají smrt," přemýšlí ekolog.

Když tuto náhlou změnu ale člověk příjme, příroda si s ní podle jeho slov poradí. Máme tak zcela jedinečnou šanci pozorovat, co se bude dít dál. Cenné je to z pohledy výzkumného i pro duchovní rozměr člověka, který si uvědomí, že se něco může měnit i bez jeho zásahů. "Člověk je nesmírně překvapen, když přijde například povodeň, protože žije ve městě, které je stabilní. Doma si zatopí, zajde na oběd, všechno je pravidelné. Okolní prostředí ale stabilní není. Je dobré si uvědomit, že existuje něco neregulovaného. Třeba to sežere kůrovec a třeba se stane úplně něco jiného nepředvídatelného," říká muž, pro kterého je pobyt v přírodě největší odpočinek.

Hlasování již bylo uzavřeno.

Přečti si i další příběhy

projdi si všechny
Miroslav Šuta
Miroslav Šuta

Dioxiny z Neratovic

Vladimír Burda
Vladimír Burda

Vzduch pro Radvanice

Jan Skalík
Jan Skalík

Divočina musí přežít

Dana Kudová
Dana Kudová

Psychiatrie nepomáhá

Tomáš Hnetila
Tomáš Hnetila

Za plzeňská práva

 

Newsletter

Chceš být v obraze? Dostávej zprávy z Ligy.

Nebo pomocí

RSS