Michal Závodský: Starost o svou čtvrť

Michal Závodský

„Mnohdy se cítíme jako v samoděržaví, politici k nám přistupují ve stylu 'buď toto, nebo nic'. Vedení radnice je zvyklé na přístup 'co chceme, to se stane'.“

Text: David Kopecký
Fotografie: Zdeněk Lipenský
Publikováno 8. 11. 2012

Michal Závodský, rodák z Brna, má svou filozofii osobní angažovanosti založenu na jednom úryvku z knihy Karla Čapka, kdy každý v sobě skrývá velký počet různých 'já'. Jedno z těchto 'já' je „čtvrtní“, to znamená, že člověku záleží na okolí, kde bydlí, na jakémsi širším domově. A opravdu se zdá, že jeho čtvrtní 'jáství' je silnější než u většiny ostatních lidí. Deset let intenzivního desetiletého angažování v tom, jak bude vypadat brněnská Masarykova čtvrť, to jen potvrzuje.

„Chtěl bych se dožít toho, aby mi někdo z řad politiků nebo úředníků řekl: 'Váš názor mě zajímá'. V opačném případě přichází nespokojenost, protesty, petice a někdy dojde i na demonstrace; nic z toho ale není v zájmu ani jedné strany,“ vysvětluje Michal, proč se před dekádou rozhodl společně s další dvacítkou sousedů založit občanské sdružení, které se situací v Masarykově čtvrti chtělo dlouhodobě zaobírat a především něco skutečně měnit k lepšímu. „Nechceme být ti, co jen bezmyšlenkovitě křičí, ale vystupujeme hlavně konstruktivně“, vysvětluje, jakým způsobem se snaží dosáhnout toho, aby politici a úředníci Brňanům skutečně naslouchali. Vzápětí však dodává, že pokud konstruktivní přístup selhává nebojí se sáhnout k nástrojům jako jsou petice nebo demonstrace sáhnout.

Namísto centra pro občany bytovka

Jeho občanské sdružení přitom radnici rozhodně nešetří a snaží se promlouvat skutečně do zásahů (bez ohledu na jejich velikost), které by mohly životy místních ovlivnit. Vystupuje proti necitlivým architektonickým a stavebním zásahům, úmyslu stavět v místním lesoparku lyžařskou sjezdovku, ale také například vydává pohlednice nebo instaluje unikátní „ptáčkobody“, tedy přístřešky a krmítka pro ptáky a netopýry, spojené s informačními tabulemi.

Jak vypadá situace v této části Brna, asi nejlépe ilustruje jedna z nedávných kauz, jíž se Michal se svými kolegy zabýval: Město získalo od státu bezplatně prostory bývalého vojenského objektu - ovšem s podmínkou, že budou sloužit nekomerční účelům a občanům. Podle Michala se přitom jednalo o jednu z nejlukrativnějších parcel v celé čtvrti. Radnice ovšem namísto toho uzavřela smlouvu s developerem na šestipodlažní bytový dům, kde pouhých 300 metrů z půl hektarového pozemku mělo plnit funkci volnočasového centra. Stavba by tedy nejenže negativně zasáhla do unikátního, převážně vilového koloritu celé čtvrti, ale hlavně by rozhodně nesloužila zájmům většiny obyvatel. Díky iniciativě sdružení a občanů se nakonec ale podařilo záměr zastavit a starostka městské části byla dokonce zatím nepravomocně za uzavření nevýhodných smluv odsouzena.

Zazvonil jste u někoho?

Tato městská část tedy trpí problémem, jenž není u českých obcí nikterak výjimečný: změny, které mnohdy ovlivní život obyvatel podstatně a na desítky nebo i stovky let dopředu, nikdo z kompetentních nemá chuť s občany konzultovat a respektovat je. Michal to ilustruje na osobní zkušenosti: „Ptám se těch úředníků a politiků: 'Zazvonili jste u někoho, kdo tam bydlí? Zeptali jste se někoho, kdo šel okolo? Dali jste mu jednoduchou otázku, co by tady rád viděl?' A oni odpovídají: 'Ne.'“

Michal se tedy snaží, aby radnice brala dotčené obyvatele jako relevantní partnery, pokouší se být mezičlánkem mezi místními, úřady a politickou reprezentací. Jeho sousedé totiž podle jeho slov nejsou zvyklí na úřad chodit nebo na to jednoduše nemají čas, nevědí, jak s jejich zástupci efektivně jednat, často se nechávají i odbýt. „Mnohdy se cítíme jako v samoděržaví. Politici k nám přistupují ve stylu 'buď to naše, nebo nic'. Vedení radnice je zvyklé na přístup 'co chceme, to se stane',“ přibližuje další z rovin problémů, na kterých se snaží pracovat.

Největší deviza jeho sdružení je pak podle Michala znalost lokálního prostředí, kdy místní vidí častěji mnohem dál nežli úředník, který ani nemusí být s daným místem jakkoli propojen, a nemá tak zájem na jeho smysluplném rozvoji. Neboli: „To, co chceme přinášet, je kvalita místního know-how. Známe to zde, žijeme zde desetiletí a přejeme si, abychom byli respektováni,“ tvrdí Michal.

Zájímá tě více informací o aktivitách pana Závodského a dalších obyvatel Masarykovy čtvrti? Podívej se na stránky Občanského sdružení Masarykova čtvrť.

Hlasování již bylo uzavřeno.

Přečti si i další příběhy

projdi si všechny
Miroslav Šuta
Miroslav Šuta

Dioxiny z Neratovic

Vladimír Burda
Vladimír Burda

Vzduch pro Radvanice

Jan Skalík
Jan Skalík

Divočina musí přežít

Dana Kudová
Dana Kudová

Psychiatrie nepomáhá

Tomáš Hnetila
Tomáš Hnetila

Za plzeňská práva

 

Newsletter

Chceš být v obraze? Dostávej zprávy z Ligy.

Nebo pomocí

RSS