Michal Balabán: Pacientský advokát

Michal Balabán

„Stačí, když řekneme něco, co se psychiatrům nelíbí, a oni nás hned osočí, že narušujeme léčebný proces. Na druhou stranu však musím říci, že situace se pomalu mění a setkáváme se už i s psychiatry, kteří jsou naší činnosti nakloněni.“

Text: Jana Strnadová
Fotografie: Ľuboš Šanoba
Publikováno 8. 1. 2013

V roce 1994 byl hospitalizován s psychiatrickou diagnózou. O pár let později, kdy byl jeho stav stabilizován, se rozhodl založit s kamarády celorepublikové občanské sdružení uživatelů psychiatrické péče Kolumbus a změnit pohled veřejnosti na duševně nemocné a na problematiku duševních chorob jako takovou. V současné době se Michal Balabán, vystudovaný právník, podílí na projektu pacientských důvěrníků a poskytuje právní pomoc těm, kteří se sami bránit často nemohou.

Poradenství formou e-mailu i osobních setkání

„Pacientský důvěrník je určitá forma podpory hospitalizovaných pacientů,“ popisuje Michal Balabán hlavní záměr projektu. On sám se angažuje jako takzvaný pacientský advokát vykonávající právní poradenství prostřednictvím e-mailu i osobních setkání. V současné době dojíždí jednou měsíčně do Psychiatrické léčebny Bohnice, protože je však zájem ze strany pacientů skutečně veliký, uvažuje o tom, že by své návštěvy zintenzivnil.

„Za loňský rok mám na kontě asi osmdesát dotazů a konzultací. Nemusí se to zdát sice mnoho, ale je to hlavně o tom, že nepracuji na plný úvazek,“ vysvětluje pan Balabán a dodává, že by uvítal také dlouhodobější spolupráci s některými advokátními kancelářemi na takzvaném pro bono právním poradenství, kdy by mohli právní pomoc nabízet pacientům zdarma či alespoň ve formě zlevněných tarifů.

Reformujme psychiatrii

K nejpalčivějším problémům, které Michal Balabán s pacienty řeší, patří otázky zbavení způsobilosti k právním úkonům. „V České republice je momentálně zhruba 22 tisíc lidí zbaveno či omezeno ve způsobilosti k právním úkonům. A toto číslo se každoročně zvyšuje,“ konstatuje pan Balabán, který se snaží bojovat především proti nekritickému přijímání znaleckých posudků.

„Stane se i to, že znalec mluví s klientem pět minut a pak si napíše závěr, který z mého pohledu, když mluvím s klientem ex post, naprosto nesedí,“ popisuje. Často prý v podstatě stačí, aby znalec konstatoval, že dotyčný trpí duševní poruchou nikoliv přechodného rázu a soud šmahem vynese závažné rozhodnutí o zbavení či omezení právní způsobilosti.

Za obrovskou překážku označuje Michal Balabán nepochopení ze strany psychiatrů a personálu: „Stačí, když řekneme něco, co se psychiatrům nelíbí, a oni nás hned osočí, že narušujeme léčebný proces. Na druhou stranu však musím říci, že situace se pomalu mění a setkáváme se už i s psychiatry, kteří jsou naší činnosti nakloněni.“ Sám zdůrazňuje, že se seznámil s několika odborníky, kterých si velmi váží. To však nic nemění na faktu, že je stále co zlepšovat a reforma psychiatrie je více než žádoucí.

Lékaři by měli více naslouchat pacientům

Co je tedy v současném systému psychiatrické péče vlastně špatně? „Dnešní psychiatrická péče se zaměřuje téměř výhradně na biologickou léčbu - tedy léčbu léky. Nejsem vyloženě proti tomu, protože sám vím, že léčba léky je potřebná. Vadí mi však, že lékaři nasazují často naprosto nesmyslné dávky a je jim jedno, že to časem způsobí velmi vážné vedlejší účinky. Mnohdy je mi smutno, když vidím ty následky – utlumené lidi, nepřítomné pohledy. Říkám si, zda opravdu máme být pyšní na výsledky farmakoléčby,“ říká.

Pan Balabán nicméně připouští, že se snad i v této oblasti začíná pomalu blýskat na lepší časy a dochází k prosazování takzvaného biopsychosociálního modelu (tedy léčby za pomoci léků, psychoterapie a zapojení duševně nemocných do běžného života).

Další problém spatřuje v přístupu psychiatrů, kteří se pokládají za největší znalce v oboru. Pacient je pro ně pouhým objektem, který nemá právo do léčby mluvit. „Já však do určité míry považuji za největší odborníky právě pacienty. Jsou to oni, kteří svou nemoc skutečně prožívají a mnohdy poskytují cenné poznatky o tom, jak se cítí, co jim pomáhá a podobně,“ nabízí Michal Balabán na celou problematiku jiný pohled. „Myslím, že kdyby lékaři naslouchali pacientům, mohli by pro ně i pro svůj obor udělat mnohem víc, než je to tomu dnes,“ dodává přesvědčeně.

Lepší zítřky?

To, že se stále více psychiatrů pozvolna přiklání k biopsychosociálnímu modelu, je bezesporu dobrá zpráva. Zaznamenává Michal Balabán úspěchy i v dalších oblastech? „To, z čeho mám opravdu radost, je má účast a několik přednášek na konferencích sociální psychiatrie, které se každým rokem konají po celé České republice. Stejně tak mě potěšila přednáška v Izraeli na setkání mezinárodní organizace Gamian, která sdružuje uživatele, rodiče i poskytovatele služeb pro duševně nemocné, a jejímž je Kolumbus členem,“ prozrazuje na závěr.

Hlasování již bylo uzavřeno.

Přečti si i další příběhy

projdi si všechny
Miroslav Šuta
Miroslav Šuta

Dioxiny z Neratovic

Vladimír Burda
Vladimír Burda

Vzduch pro Radvanice

Jan Skalík
Jan Skalík

Divočina musí přežít

Dana Kudová
Dana Kudová

Psychiatrie nepomáhá

Tomáš Hnetila
Tomáš Hnetila

Za plzeňská práva

 

Newsletter

Chceš být v obraze? Dostávej zprávy z Ligy.

Nebo pomocí

RSS