Michaela Trněná: NE průmyslové zóně

Michaela Trněná

„Když vám z úřadů chodí jedno odmítnutí za druhým, stojíte proti stovkám naštvaných investorů a městu, které by se vás nejraději zbavilo, není to jednoduché."

Text: Barbora Čapková
Fotografie: Radomír Maceček
Publikováno 26. 10. 2012

Zhruba před dvěma lety nahlédla Michaela Trněná náhodou do územního plánu Šlapanic. Díky němu zjistila, že město plánuje na místních kvalitních zemědělských půdách vystavět průmyslovou zónu. Vzhledem k tomu, že je v místě už i tak velmi špatné ovzduší, rozhodla se proti stavbě zasáhnout.

Územní plán mě vyděsil

Když byla ve Šlapanicích postavena obrovská hala určená pro budoucí lakovnu, asi osm set občanů proti tomuto záměru podepsalo petici, ke které se Michaela Trněná přidala. Začala se zajímat, jakým způsobem se mohou bránit víc, a obrátila se proto na neziskové organizace. Dostala se tak až k územnímu plánu Šlapanic, ve kterém ji vyděsila šedě zakreslená plocha, která byla odhadem dvakrát větší než samotné Šlapanice. „Ukázalo se, že je to nově naplánovaná průmyslová zóna, která má zabírat 250 hektarů. Uvědomila jsem si, že s tím musíme hned něco udělat, protože bylo zrovna období, kdy se mohly podávat připomínky,“ vzpomíná.

Sepsala tedy petici a snažila se lidem ukázat negativa výstavby včetně toho, že plánovaná zóna má být umístěna až přímo k obytným částem Šlapanic. Podařilo se jí získat asi dva a půl tisíce podpisů, což je vzhledem k sedmi tisícům obyvatel Šlapanic vysoký počet. Dokonce se podepsala i rodačka Libuše Šafránková. „Bývalý starosta Střechovský však zároveň s námi začal sepisovat petici za průmyslovou zónu. Bylo tam jen okolo sedmi set podpisů, zejména od vlastníků půdy,“ vzpomíná. Vlastníci totiž už za svoji půdu dostali desetiprocentní zálohu a někteří ji už podle Trněné i utratili. Stát proti jejich zájmům tak nebylo příjemné.

Investor nám navrhl ústupek

Petice nebyla dostačující, proto Michaela Trněná založila občanské sdružení Čisté Šlapanice, které sestává ze zhruba dvaceti lidí. Investor je vzal na vědomí a začal jednat. Město nikoliv. „Ti nám nemohli přijít na jméno, ale investor přišel s takovou ústupovou variantou, že větší polovinu pozemku ponechá nezastavěnou,“ vysvětluje Trněná. Nesouhlasili však ani s tímto, protože ústupek chápali jako taktizování. „V okamžiku, kdy už tu ty haly budou, nikdo to zpátky nevezme a snadno se vezme i ten zbytek. Co tady s tím chcete dělat, když už tady ta průmyslová zóna je,“ dodává.

Trněné vadí na záboru půdy zejména dvě věci. Jednalo by se o zastavení velmi kvalitní půdy, která se ze zákona ani nemá zastavovat, a postavení průmyslové zóny by zhoršilo už tak špatné ovzduší v okolí. „Mám čtyři děti, tři měly problémy s dýcháním. To vás potom zajímá, co za tím stojí, a hlavně, jestli se s tím dá něco dělat. A když vidíte, že je jediným zájmem obce postavit průmyslovou zónu, aniž by to nějakým způsobem vrátila občanům zpátky, to vás nadzvedne ze židle,“ přiznává.

Jednání města nás donutilo kandidovat

Sdružení se snažilo informovat okolí pouze prostřednictvím letáků. V městském zpravodaji totiž publikovat nemohli. „Člověk si myslí, že je v demokracii, ale tohle mu ukáže, že demokracie tady není zažitá a nefunguje. A je hlavně velmi těžko vymahatelná,“ říká s povzdechem Trněná. Jednání města je tak dovedlo k tomu, že si založili stranu a kandidovali v komunálních volbách. „Byli jsme docela úspěšní, skončili jsme druzí. Jenomže jsme se nedokázali spojit s ostatními. Máme od všech ostatních skupin naprosto odlišné zájmy,“ vysvětluje.

Momentálně tak se sdružením čekají, jak vše dopadne. Zejména nový územní plán. Záležet bude také na příštích volbách. „Když vám z úřadů chodí jedno odmítnutí za druhým, stojíte proti stovkám naštvaných investorů a městu, které by se vás nejraději zbavilo, není to jednoduché. Doufám, že budeme mít stále sílu se v tomto angažovat. Ještě že jsem našla lidi, kteří do toho šli se mnou, protože dělat to sám je skoro nemožné,“ končí svůj dosavadní příběh Michaela Trněná.

Hlasování již bylo uzavřeno.

Přečti si i další příběhy

projdi si všechny
Miroslav Šuta
Miroslav Šuta

Dioxiny z Neratovic

Vladimír Burda
Vladimír Burda

Vzduch pro Radvanice

Jan Skalík
Jan Skalík

Divočina musí přežít

Dana Kudová
Dana Kudová

Psychiatrie nepomáhá

Tomáš Hnetila
Tomáš Hnetila

Za plzeňská práva

 

Newsletter

Chceš být v obraze? Dostávej zprávy z Ligy.

Nebo pomocí

RSS