Martin Skalský: Proti diktátu peněz

Martin Skalský

„Snažíme se co nejvíce otevírat prostor pro to, aby co nejvíce věcí nebylo jen na rozhodnutí politiků a úředníků, aby se lidé vyjadřovali, byli u toho, když se rozhoduje.“

Text: David Kopecký
Fotografie: Zdeněk Lipenský
Publikováno 1. 2. 2013

Martin Skalský se kvůli záchraně pražských památek na dlouhou dobu neváhal vzdát pohodlí vlastního domova. Nyní se snaží přesvědčit občany, aby se nebáli vstupovat do veřejného dění.

Martin Skalský v Praze žije téměř celý svůj život. Od šestnácti let se věnuje dobrovolnictví, do pražského veřejného prostoru ale výrazněji vstoupil až později, a to poněkud netradičně. Několik let totiž žil jako squatter v jednom domu ve Strašnicích. Nebylo to ovšem z toho důvodu, že by si nebyl schopen zajistit vlastní bydlení. Snažil se tím zabránit demolici významné památky.

Osm let ve Zlaté uličce

„Jednalo se na pražské podmínky o dost netypickou zástavbu, byl to vlastně pozůstatek staré vesnice kousek od pražských Hradčan,“ popisuje Martin specifičnost „okupovaného“ místa. Unikátní čtvrť, kterou architekti nazývali Zlatou uličkou Prahy 6, vedle hodnotné architektury obsahovala i pozůstatky původní sociální struktury, která připomínala, jak se ve městě a jeho okolí dříve žilo a bydlelo. Martin svoji snahu zamezit nahrazení hodnotných staveb moderními vilami popisuje jako první osobní zápas o podobu kousku svého města. „Tehdy jsem si začal uvědomovat širší souvislosti,“ vypráví Martin. „Šlo sice jen o jeden malý, epizodní příběh, ale ukázal na to, jak město funguje v otázkách urbanistického rozvoje obecně: Ničí se kusy Prahy kvůli ekonomickým zájmům a nesmyslným monstr projektům,“ říká.

Město po celých osm let nebylo schopno squattery, kteří zatím v obývaném domě založili komunitní kulturní centrum, ze Strašnic dostat pryč ani se s nimi na ničem dohodnout. Nepočkalo ani na rozhodnutí soudu a jednoduše chráněné domy srovnalo se zemí a jejich obyvatele vystěhovalo. „Jednoho dne přijela soukromá firma, která naházela vše do kontejnerů a odvezla,“ přibližuje Martin konec své několikaleté snahy. Díky činnosti aktivistů ale byly Strašnice prohlášeny za památkovou zónu, radnice tak nemohla zničit kolorit celé lokality úplně. Namísto zbořených staveb byly postaveny alespoň jejich repliky.

Most mezi občany a politikou

Od té doby se Martin zabývá věcmi ohledně fungování Prahy dál, dle jeho slov se už jej ale žádná činnost nedotýká tak osobně jako osmiletý pobyt ve strašnickém squattu. Jeho hlavní aktivitou je nyní vtahovat lidi do rozhodovacích procesů. „Snažíme se co nejvíce otevírat prostor pro to, aby co nejvíce věcí nebylo jen na rozhodnutí politiků a úředníků, aby se lidé vyjadřovali, byli u toho, když se rozhoduje,“ popisuje svoje aktuální cíle Martin. Otevřenější politika v partnerském duchu je podle Martina i to, co odlišuje města západní Evropy od těch našich.

Martin spatřuje největší problém dnešní Prahy v obrovském rozkrádání peněz a korupci. Ač to přímo s urbanismem nesouvisí, je to podle něj prvotní příčina většiny problémů. „Ve chvíli, kdy někdo koupí nějaký pozemek, je velmi jednoduché na něm prosadit prakticky cokoli,“ přibližuje Martin jednu z častých praktik. Celé hlavní město se v několika posledních letech vyvíjí přesně takovýmto korupčním způsobem.

Proti diktátu peněz

„Historicky je Praha výborně uspořádaná, funkční a navíc hezká. V její novodobé historii se ale žádné významné urbanistické projekty nedějí,“ stěžuje si Martin. Jedinou připomínkou současné éry tak zůstávají hypermarkety za městem a sídlištní novostavby, které se často ani neliší od panelákové výstavby 70. let. „O město se nikdo pořádně nestará, jediný způsob rozhodování funguje na principu diktátu peněz. Takto se ale metropole tvořit nedá,“ popisuje Martin důvody pro to, proč se angažuje v iniciativách typu Arnika nebo Auto*Mat, které se snaží s tímto stavem bojovat. „Město nejsou navíc jenom domy, ale hlavně lidé a vztahy mezi nimi, kulturní a sociální souvislosti,“ říká Martin. Právě takové myšlení se snaží Martin prosadit i v řadách úředníků a zastupitelů.

Hlasování již bylo uzavřeno.

Přečti si i další příběhy

projdi si všechny
Miroslav Šuta
Miroslav Šuta

Dioxiny z Neratovic

Vladimír Burda
Vladimír Burda

Vzduch pro Radvanice

Jan Skalík
Jan Skalík

Divočina musí přežít

Dana Kudová
Dana Kudová

Psychiatrie nepomáhá

Tomáš Hnetila
Tomáš Hnetila

Za plzeňská práva

 

Newsletter

Chceš být v obraze? Dostávej zprávy z Ligy.

Nebo pomocí

RSS