Martin Kadrman: Za historické památky

Martin Kadrman

„Je to jen o tom, co si vezmete do hlavy. Když si řeknete, že tu kapličku zachráníte, tak ji prostě zachráníte. A může proti vám stát klidně i sto lidí.“

Text: Barbora Čapková
Fotografie: Radomír Maceček
Publikováno 4. 1. 2013

Naše republika se může pyšnit mnoha kulturními památkami, které zde existují už několik století. Některé jsou známé - jako třeba Karlův most. Lázně Kyselka či nádraží v Ústí nad Orlicí však zná jen zlomek lidí. Osmadvacetiletý Martin Kadrman se zajímá o všechny. Cítí jako své poslání pomoci stavbám, kterým hrozí bezdůvodné ničení či dokonce zbourání.

Nádraží pro mě byla citová záležitost

Zhruba před pěti lety se náhodou dozvěděl, že má být zbouráno nádraží v Ústí nad Orlicí, které bylo postaveno v roce 1874. „Tenkrát jsem si řekl, že přece není možné, aby takhle krásnou budovu někdo zbořil. Byla to pro mě citová záležitost, protože odtud pochází naše rodina,“ vykládá o svých začátcích.

O zachování nádraží začal bojovat úplně sám. „Všichni mi říkali, že to neovlivním, že nemám kontakty, ani peníze,“ vzpomíná Kadrman. Nenechal se však odradit a podal podnět na Ministerstvo kultury, aby byla budova prohlášena za kulturní památku. Jeho žádost však byla zamítnuta. „Budova sice historickou hodnotu měla, ve veřejném zájmu však bylo spíše realizovat stavbu železničního koridoru,“ vysvětluje. Tím podle něj ministerstvo obhajovalo investora, což považuje za trestuhodné.

S úspěchem roste chuť

Martin nevěděl, na koho se má dále obrátit. Kontaktoval všemožné instituce od úřadu po České dráhy, ale všichni mu říkali, že s tím nemohou nic udělat. „Zorganizoval jsem tedy petici, kterou po roce podepsalo skoro sedmnáct tisíc lidí, což byl obrovský úspěch,“ vzpomíná. Nádraží se nakonec podařilo zachránit. A protože s úspěchem roste chuť, začal se Martin památkám věnovat více.

Seznámil se s Pavlem Riesem, se kterým se rozhodli založit památkovou asociaci. „Přidalo se k nám asi pět dalších občanských sdružení,“ říká. Jejich asociace bojuje za záchranu kulturního dědictví a poskytuje také poradenství jakýmkoliv neziskovým organizacím i jednotlivcům, kteří se na ně obrátí.

U Karlova mostu nám hodně lidí nevěřilo

Jednou z jejich prvních kauz pod hlavičkou asociace byla kauza Karlova mostu. Několik úředníků z ministerstva kultury i z jiných institucí je upozornilo, že se jeho opravy dějí spíše devastačním způsobem. „Dostali jsme několik šanonů materiálu, které jsme museli velmi rychle zpracovat. O přestavbě jsme toho moc nevěděli, protože nikdo z nás není památkář,“ zmiňuje Kadrman.

Na to, že se jedná o národní klenot, podepsalo jejich petici jen něco málo přes čtyřicet tisíc lidí. „Hodně lidí nevěřilo, že je to pravda. Nikdo nevěřil, že by někdo povolil opravy bez stavebně-historického průzkumu mostu a nahnal tam Ukrajince, kteří vůbec neví, jak k mostu přistupovat,“ rozčiluje se Kadrman. Nikdo také nevěřil, že Ministerstvo kultury ví, že se most ničí, a jen tomu nečinně přihlíží.

Další část oprav směřuje stejným směrem

Kampaň bohužel vznikla v momentě, kdy na mostě už rok probíhaly veškeré práce. Polovina mostu tak už byla zničená. „Škody jsou tam bohužel nenávratné,“ doplňuje Kadrman. Praze jako majiteli mostu byla vyměřena pokuta přes dva milióny korun, město se však odvolalo a pokuta byla nakonec promlčena.

Další část oprav mostu, konkrétně jeho pilířů a kleneb, se teprve chystá. „Už teď ale víme, že je vše nastaveno zase stejným způsobem. Jen ty nejvíce viditelné věci už jsou zakamuflovány, aby nebyly tak vidět,“ říká Kadrman. Asociace tak opět začíná vše analyzovat a připravuje další kampaň. „Lidé jsou bohužel pořád stejní a penězovody taky,“ dodává.

Není nic, co by se nedalo dokázat

Kromě těchto dvou největších kauz se Martin Kadrman věnoval také záchraně lázní Kyselka, kde se vyrábí známá minerální voda Mattoni. Karlovarské minerální vody využívají tohoto místa ke svému podnikání, ničí zde však kulturní dědictví. Prozatím se jim podařilo demolici zastavit, jejich boj ale ještě není u konce.

Kadrman však říká, že není nic, co by se nedalo dokázat. „Je to jen o tom, co si vezmete do hlavy. Když si řeknete, že tu kapličku zachráníte, tak ji prostě zachráníte. A může proti vám stát klidně i sto lidí,“ říká přesvědčeně. Člověk podle něj sice nemůže očekávat, že změní svět, ale ve svém mikrosvětě je schopný změnit obrovské věci. Nesmí se jen zaleknout toho, že se s ním nikdo nechce bavit.

Hlasování již bylo uzavřeno.

Přečti si i další příběhy

projdi si všechny
Miroslav Šuta
Miroslav Šuta

Dioxiny z Neratovic

Vladimír Burda
Vladimír Burda

Vzduch pro Radvanice

Jan Skalík
Jan Skalík

Divočina musí přežít

Dana Kudová
Dana Kudová

Psychiatrie nepomáhá

Tomáš Hnetila
Tomáš Hnetila

Za plzeňská práva

 

Newsletter

Chceš být v obraze? Dostávej zprávy z Ligy.

Nebo pomocí

RSS