Martin Hyťha: Nechtěný hypermarket

Martin Hyťha

„Stavbu Hornbachu naplánovali v místech, kudy jsem dennodenně jezdil na kole. Už tehdy tam byla děsná dopravní situace, zácpy, nadměrné emise a hluk.“

text: Barbora Janečková
fotografie: archiv Martina Hyťhy
Publikováno 27. 11. 2012

Martin Hyťha se na vlastní pěst, jen s pomocí několika známých, pustil do kritiky plánů na stavbu plzeňského Hornbachu. Měl pádné argumenty a byl si skoro jistý, že s nimi uspěje. Proti němu však stáli investoři, kteří se s vidinou neúspěchu nehodlali smířit. Aby Hornbach mohl stát, uchýlili se až k zoufalému řešení: Aby umlčeli kritika, začali na něj hledat špínu a nechali ho ilegálně sledovat.

S motivací nejdál dojdeš

Sbírat zkušenosti s kampaněmi na ochranu přírody začal Martin Hyťha už v patnácti letech, kdy poprvé zaklepal na kancelář organizace Děti Země. Tehdy byla plzeňským tématem číslo jedna výstavba dálničního obchvatu a nikam nevedoucí půtky kolem ní mu nedaly spát. Chtěl Dětem Země, které podle něj prosazovaly ve všech ohledech šetrnější a jednodušší podobu obchvatu, pomoci. Začal se angažovat jako dobrovolník a postupně se propracoval až k tvorbě větších projektů na ochranu životního prostředí.

„Musel jsem se toho spoustu naučit, hledat informace, argumentovat, dávat rozhovory do televize. Byl to takový výcvik přímo na bojišti, ale zvládlo se to. Když má člověk motivaci, přes nepříjemnosti se přenese snadno,“ vzpomíná. Přibylo mu pár let a hlavně spousta zkušeností, díky nimž si pak z vlastní iniciativy troufl i na těžší oříšek. Rozhodl se postavit developerské firmě InterCora, která chtěla přidat další puntík na již slušně zaplněnou mapu plzeňských nákupních center.

Nepohodlný kritik

„Stavbu Hornbachu naplánovali v místech, kudy jsem dennodenně jezdil na kole. Už tehdy tam byla děsná dopravní situace, zácpy, nadměrné emise a hluk,“ vysvětluje Martin Hyťha. Bylo jasné, že kvůli obchodu se provoz ještě zhustí a stavitelé se tak dostanou ještě dál za hygienické limity a tím i za hranice zákona.

Martin začal nápad InterCory kritizovat a účastnit se správních řízení. Byl si jistý, že jeho argumenty jsou pádné a místní politici proto stavbu nemohou povolit. „Firma za mnou tedy začala posílat své lidi, aby mě různými způsoby přesvědčili, že bych proti Hornbachu neměl vystupovat, že je správné, aby obchod stál,“ říká.

Jen u přesvědčování však nezůstalo. Zúčastněné firmy se zalekly neúspěchu natolik, že se vedoucí jedné z nich rozhodl najmout dva muže, aby Martina sledovali. „Chtěli na mě sehnat něco kompromitujícího, s čím by mi mohli hrozit a žádat po mně nějaké záruky. Bez oprávnění mě lustrovali v policejních databázích, vyhlíželi mě u domu, různě se na mě vyptávali,“ vypráví Martin Hyťha. Neměl přitom nejmenší tušení, že ho sledují. Dozvěděl se o tom, až když se neoprávněné sledování provalilo, začalo vyšetřování a jeho pozvali na výslech.

Nakonec je to vlastně dobré znamení

Martina překvapilo, že firmě toto sledování stálo za to. „Když jsem se pak dozvěděl, že se pokoušeli zmapovat, kudy nejčastěji jezdím na kole, měl jsem z toho hrůzu. Člověk si začne představovat, proč takovou informaci asi získávají,“ popisuje. Celá věc skončila u soudu a pronásledovatelé vyvázli s podmínkou.

„Pokud firmám stojí za to, aby si najímaly někoho na sledování, znamená to, že občanská aktivita má nějaký smysl a vliv. Je to sice dost nepříjemné, ale svým způsobem je to důkaz, že jsme to s lidmi, co mi pomáhali, dělali dobře,“ říká.

Kašlou na své povinnosti, ale my to nevzdáváme

V kauze Hornbach ovšem ještě není dobojováno. Aby zastánci stavby ztišili kritiky a proklestili si cestu k úspěchu, sepsali před lety s Martinem Hyťhou a jeho spolupracovníky smlouvu. Zavázali se v ní udělat řadu protihlukových opatření a zajistit výstavbu samostatného pruhu pro autobusy a trolejbusy, aby se do hygienických limitů vešli. To vše ještě před dokončením obchodu.

„Jenomže Hornbach se postavil, Hornbach se otevřel, stavební úřad a hygienická stanice se na předpisy vykašlaly a stavbu povolily. A o to, co je ve smlouvě a že ji ta firma nedodržuje, se nikdo dál nestaral,“ stěžuje si Martin. Na firmu InterCora tedy podal žalobu a nyní čeká, jak o věci rozhodne soud.

On i lidé, kteří s ním spolupracují, už kauze věnovali spoustu volného času, ale nelitují toho. „Angažovat se ve veřejných věcech je u nás bohužel pořád vnímáno jako nějaké exotsví,“ říká Martin Hyťha. „Myslím si však, že pokud člověk zjistí, že se v jeho okolí děje něco zásadně nesprávného, a pokud trochu může, měl by proti tomu vystupovat.“

Hlasování již bylo uzavřeno.

Přečti si i další příběhy

projdi si všechny
Miroslav Šuta
Miroslav Šuta

Dioxiny z Neratovic

Vladimír Burda
Vladimír Burda

Vzduch pro Radvanice

Jan Skalík
Jan Skalík

Divočina musí přežít

Dana Kudová
Dana Kudová

Psychiatrie nepomáhá

Tomáš Hnetila
Tomáš Hnetila

Za plzeňská práva

 

Newsletter

Chceš být v obraze? Dostávej zprávy z Ligy.

Nebo pomocí

RSS