Ludmila Eleková: Svoboda v očkování

Ludmila Eleková

„Zjistila jsem, že to, co se na medicíně učí a co my lékaři říkáme pacientům nebo co se píše běžně v tisku, je jen půlkou pravdy, někdy dokonce úplná lež.“

Text: Barbora Janečková
Fotografie: Tomáš Halász
Publikováno 19. 11. 2012

Ludmila Eleková vystudovala medicínu a atestovala se jako praktická lékařka. Postupem času ale začala objevovat mezery v konvenčním lékařství, zejména velkou mezeru v něčem tak samozřejmém a společensky uznávaném, jako je očkování. Zjistila, jak vážné následky může mít, a rozhodla se nenechat si to pro sebe.

Když začala pracovat jako praktická lékařka, přesvědčila se, že pacienti stůňou jinak, než se píše v učebnicích, ze kterých studovala na lékařské fakultě. „Když dám pacientovi léky na nějakou běžnou nemoc, leckdy ji má do měsíce zpátky. Konvenční medicína spíš jen potlačuje příznaky nemocí, než aby je zcela vyléčila,“ říká Ludmila Eleková. I kvůli zdravotním potížím vlastních dětí potom začala odhalovat i další úskalí běžné lékařské praxe.

Až po několika letech mi došlo, že to není výchovou

„Byla jsem se synem na prvním očkování ve třech měsících věku. Když jsme přišli domů, jen řval a řval. Myslela jsem, že je hladový, ale pouštěl se prsu a nechtěl pít. Pak jsem zjistila, že má celou půlku zadečku oteklou a rudou jako ruská vlajka,“ vzpomíná. Vysoké teploty za doprovodu neustálého pláče pokračovaly tři dny. „Pak to sice odeznělo, ale změnilo se mu chování. Přestal spát,“ popisuje Ludmila Eleková.

Vzdělání na univerzitě ji prý vůbec nepřipravilo na to, že po očkování může něco takového nastat. U syna se z ničeho nic začala projevovat hyperaktivita, byl agresivní a vzteklý. Říkala si, že je třeba jen tvrdohlavý, nebo se trápila, že ho špatně vychovala. „Stejně jsem ale cítila, že je někde něco špatně, že přece nejsem ve výchově tak neschopná, bylo to moje druhé dítě. Až když mu bylo devět let, došlo mi, že je to z očkování. Seděla jsem tehdy na přednášce jednoho holandského homeopata, který mluvil o možných následcích očkování, poslouchala a jen si říkala: 'Proboha, takhle přesně se to u syna vyvíjelo taky,'“ vypráví.

Sama jsem se musela naučit, co vakcína vůbec obsahuje

Vrhla se tedy do samostudia a několik let se probírala odbornými knihami a studiemi, ze kterých jí šla hlava kolem. Dozvěděla se, že očkovací vakcíny obsahují hliník a rtuť, jež mohou způsobit poškození v mozku a s ním spojený autismus, hyperaktivitu, dyslexii, sníženou imunitu či nejrůznější alergie. „Zjistila jsem, že to, co se na medicíně učí a co my lékaři říkáme pacientům nebo co se píše běžně v tisku, je jen půlkou pravdy, někdy dokonce úplná lež,“ říká lékařka.

Nejvíce jí na tom všem vadí, že většina lékařů nebezpečí ignoruje nebo ho nevidí. Anebo ho vidí, ale nepostaví se mu, protože se bojí zákona, který očkování dětí nařizuje povinně. „Kdybychom se ale všichni báli, žijeme pořád v jeskyních. Když jsem ještě ke všemu všude viděla výzvy, aby se lidé nechávali očkovat, a všechny ty diskuse kolem toho, prostě už jsem se naštvala a napsala první článek na slovenský web Sloboda v očkovaní,“ říká. To bylo zhruba před dvěma lety. Od té doby napsala a přeložila ještě několik dalších článků a nyní připravuje celou knihu.

Rodiče mohou spustit lavinu

„Říkám lidem informace, se kterými ať naloží podle vlastního uvážení. Ale nezakládám žádná hnutí, nebojuji. Boj nefunguje a válka plodí jen další válku,“ upozorňuje Ludmila Eleková. „Je tu prostě oblast medicíny, kde se rutinně provádí něco, o čem nemají ti, co to provádějí, dostatečné informace, ať už jsou to lékaři, nebo lidé tvořící zákony, které očkování nařizují,“ dodává.

I rodiče dětí podle ní často tuší, že něco není v pořádku. Byla by ráda, kdyby se o potížích s očkováním dozvěděla veřejnost, kdyby rodiče pokládali lékařům otázky a tvrdohlavě vyžadovali odpovědi, na něž mají právo. „Když bude na lékaře vyvíjet tlak dostatečně velká menšina lidí, systém se naruší. Podobně jako při sametové revoluci, jednotlivé výkřiky proti režimu se dařilo umlčet, ale plný Václavák už přehlédnout nešlo,“ říká s nadějí.

Hlasování již bylo uzavřeno.

Přečti si i další příběhy

projdi si všechny
Miroslav Šuta
Miroslav Šuta

Dioxiny z Neratovic

Vladimír Burda
Vladimír Burda

Vzduch pro Radvanice

Jan Skalík
Jan Skalík

Divočina musí přežít

Dana Kudová
Dana Kudová

Psychiatrie nepomáhá

Tomáš Hnetila
Tomáš Hnetila

Za plzeňská práva

 

Newsletter

Chceš být v obraze? Dostávej zprávy z Ligy.

Nebo pomocí

RSS