L. Raus a A. Jenešová: Důstojný život na sídlišti

L. Raus a A. Jenešová

„Spousta sdružení si stěžuje, že jim obec odmítá cokoliv otisknout a nikdo se s námi nebaví. Já odpovídám: 'Musíte mít vlastní informační kanál. Politici mají chuť se bavit s vámi, ne naopak'.“

Text: David Kopecký
Fotografie: Zdeněk Lipenský
Publikováno 15. 1. 2013

„Před zlovůlí politiků vás žádná regulace neochrání, lidé si musí sami zvolit obsazení radnice, které je jim vstřícné,“  říkají Luboš Raus a Anežka Jenešová, kteří takové změny při boji za zachování sídlištní zeleně dosáhli. Nezabránilo jim v tom obvinění ze lži, propíchnuté pneumatiky ani ignorance zastupitelů.

Luboš Raus a Anežka Jenešová žijí na brněnském sídlišti Bystrc již od roku 1985. Stejně jako ostatní usedlíci chápou takzvané Horní náměstí jako jakýsi výjimečný prostor. Díky občanské sbírce zde vznikla kaple, náměstíčko slouží drobným podnikatelům a službám a místní jednoduše berou tento kus zeleně uprostřed brněnských paneláků za svůj. Když se proto poprvé v roce 2002 rada městské části rozhodla celou tuto plochu zastavět supermarketem a hotelem, vyvolalo to v obyvatelích Bystrce velký nesouhlas. I díky iniciativě Anežky a Luboše bylo ovšem nakonec alespoň dosaženo toho, že zastavěna měla být pouze část náměstí, a to pouze budovami o dvou patrech.

Až přijedou bagry

Šest let se zdálo, že veškeré snahy přestavět náměstí utichly. Mezitím ale bystrcká radnice připravila plán, který na předchozí dohodu s místními vůbec nebral zřetel: namísto nízkých staveb vybudovat sedmipatrový polyfunkční dům, který měl navíc zasahovat do prostoru určeného pro zeleň. „O tomto usnesení by se lidé dozvěděli až ve chvíli, kdy by přijely bagry,“ líčí Luboš, jakým způsobem se zastupitelé rozhodli se svými voliči jednat. Společně s Anežkou se tedy opět pustili do shánění podpisů proti výstavbě, oblepovali informacemi místní zastávky a dokonce provedli dotazníkový průzkum, ve kterém se 95 procent občanů vyjádřilo proti záměru stavařů. Samospráva se rozhodla bránit rovněž za pomocí sociologie. V provedeném výzkumu se stavbou nesouhlasily „pouze“ dvě třetiny dotázaných, interpretace radnice byla ovšem taková, že se stavbu stejně započne.

Politici se musí bavit s občany

Luboš a Anežka se ovšem rozhodli se situací jen tak nesmířit. Založili spolu s dalšími sousedy občanské sdružení a vytvořili informační web, který se průběhem času stal čtenějším médiem než místní tisk. Podle Luboše to byl jeden ze zásadních momentů v rámci snah sdružení. „Spousta sdružení si stěžuje, že jim obec odmítá cokoliv otisknout a nikdo se s námi nebaví. Já odpovídám: 'Musíte mít vlastní informační kanál. Politici mají chuť se bavit s vámi, ne naopak',“ vysvětluje Luboš.

Dvojice zároveň začala také obcházet zastupitele a lobbovat za svůj záměr. Dotčené pozemky jsou totiž ve vlastnictví města a pokud to nerozhodne od jejich prodání, nemůže se na Horním náměstí začít nic stavět. „Chtěli jsme, aby byli při hlasování o odkupu pozemku obeznámeni s tím, že to lidé opravdu prodat nechtějí,“ vysvětluje Anežka svou strategii. Duo aktivistů také uspořádalo veřejný happening, na kterém demonstrovali, o jak monstrózní záměr mělo ve skutečnosti jít, vytvořili také vlastní architektonický návrh.

Když zastupitelé nejsou partnerem

Největší posun v celé kauze ale zřejmě znamenal až vstup sdružení do posledních komunálních voleb. Na kandidátkách ostatních stran, na kterých jednotliví členové vystupovali jako nestraníci, se jim nakonec podařilo se do zastupitelstva probojovat. Navíc dosáhli také výměny části dosavadní politické garnitury, včetně předchozího starosty. „Vztahy s politiky se tak diametrálně změnily,“ popisuje svůj úspěch Luboš. „Od této chvíle si byli zastupitelé vědomi, že tam již v dalších volbách sedět nemusí, věděli, že mohou být vyměněni,“ vypráví.

Ne všechno ovšem bylo a je na tomto příběhu stejně idylické. „Lidé o nás měli často obavy, varovali mne, ať neskončím v příkopu, ať se dobře rozhlížím na křižovatkách, objevily se také naříznuté pneumatiky,“ popisuje Anežka, k jakým praktikám se druhá strana neváhala uchylovat. Luboš dodává, že po dlouhou dobu nebylo sdružení pro město žádným partnerem: „Radnice nás obviňovala, že lžeme o skutečné výšce budovy. Když jsme poslali alternativní architektonický projekt, popřeli, že by cokoliv dostali,“ uvádí příklady, jakým způsobem jsou schopni zastupitelé jednat.

Ani nyní se nezdá, že by bylo o podobě Horního náměstí definitivně rozhodnuto. Anežka a Luboš několikrát zažádali o změnu územního plánu tak, aby ani do budoucna nemohla na ploše takto vysoká stavba vyrůst. To se ale zatím nezdařilo. „Pořád tedy nad námi visí Damoklův meč, prostor je investorům stále otevřený, pořád se o to musíme starat,“ uzavírá Luboš.

Hlasování již bylo uzavřeno.

Přečti si i další příběhy

projdi si všechny
Miroslav Šuta
Miroslav Šuta

Dioxiny z Neratovic

Vladimír Burda
Vladimír Burda

Vzduch pro Radvanice

Jan Skalík
Jan Skalík

Divočina musí přežít

Dana Kudová
Dana Kudová

Psychiatrie nepomáhá

Tomáš Hnetila
Tomáš Hnetila

Za plzeňská práva

 

Newsletter

Chceš být v obraze? Dostávej zprávy z Ligy.

Nebo pomocí

RSS