John Bok: Neváhal zasáhnout

John Bok

„Je v logice věci, že jednám a myslím způsobem, který mi je vlastní, neboť vycházím z prosté zásady: Bráním-li druhé, bráním tím sám sebe, a bráním-li sám sebe, bráním tím i druhé.“

Text: David Kopecký
Fotografie: Zdeněk Lipenský
Publikováno 19. 2. 2013

„Je povinností těch, kteří byli obdařeni být svobodnými a hrdými jedinci, občany, zastat se a bránit ty, kteří z jakýchkoli důvodů takto obdařeni nebyli,“ říká John Bok, který celý svůj profesní i osobní život věnoval prosazování právě této teze.

Muž s neobvyklým jménem John Bok, které zdědil po svém anglickém dědečkovi, má za sebou dlouhou a pohnutou životní historii. Vše, čemu se již od dětství věnuje, považuje za svou přirozenost danou především rodinným zázemím. Oba jeho rodiče sloužili během války jako příslušníci britské armády, po návratu do vlasti se pak díky tomu stali předmětem perzekuce komunistické tajné policie, která se později dotkla v 70. letech i samotného Johna.

„Je v logice věci, že jednám a myslím způsobem, který mi je vlastní, neboť vycházím z prosté zásady: Bráním-li druhé, bráním tím sám sebe, a bráním-li sám sebe, bráním tím i druhé,“ shrnuje svou filozofii.

Nebýt sobecký a lhostejný

John vypráví, že již od školních let pro něj bylo přirozené zastávat se slabších a brojit proti nespravedlnosti. „Udělat však něco pro druhé, na úkor svého pohodlí, nebýt sobecký, lhostejný vůči tomu, co se kolem nás děje a projevit soucit nebo solidaritu, zastat se, je pro mne věcí člověčenství, samozřejmostí, k níž není zapotřebí žádného hrdinství nebo sebeobětování se. O dýchání také většinou nepřemýšlíme. Dýcháme, neboť je nám to dané a pro naši existenci nezbytné,“ přibližuje John své motivy pomoci druhým. U soudu, v tramvaji nebo třeba na ulici.

Za přestupek šikana

Když šel John Bok jednoho dne loňského jara na procházku se svým vnukem a dvěma psy kolem karlínského parku, viděl dvě auta se strážníky a skupinu Romů, která vjela autem do zákazu vjezdu. Zpočátku zvýšeným hlasům linoucích se od skupiny nevěnoval pozornost. V tom ale uslyšel, jak jeden z policistů vyhrožuje jedné z žen, o které se později dozvěděl, že ve skutečnosti ani automobil neřídila, předvedením. Ochránce pořádku přitom svůj projev doprovodil výzvami k přestěhování skupiny do Anglie.

„Akce měla jasný rasistický podtext. Skupinka pouze hledala v ulici podnájem a neměla kde zaparkovat. K přestupku se přiznali, byli ochotni zaplatit pokutu,“ předkládá John své podezření, že policistům šlo spíše než o řešení dopravní situace o šikanu. Romové byli podle Johna bezdůvodně legitimováni, strážníci začali na autě hledat domnělé vady.

Nekompetentní policie

Pan Bok se proti jednání policie zvýšeným hlasem ohradil, čímž následně došlo k potyčce. Strážník začal aktivistovi okamžitě tykat a napadat jej. Několikrát Johnovi, který trpí problémy se srdcem, vrazil prst přímo do srdeční krajiny. „Byla to evidentní provokace. Když to zopakoval potřetí, ruku jsem mu odstrčil,“ vypráví.

Na tuto příležitost policista podle všeho čekal. Udeřil Johna pěstí a před zraky jeho pětiletého vnuka jej přitlačil ke zdi a začal škrtit. Podle několika svědků také vyhrožoval zastřelením jeho psů. Celou situaci pomohla zklidnit až přivolaná státní policie.

John Bok z místa zápasu odcházel s jednoznačným rozhodnutím podat na nekompetentního policistu trestní oznámení. To ovšem netušil, že se strážník pokusí obrátit celou situaci proti němu. Ten si po incidentu stěžoval na poranění páteře a nechal zavolat záchrannou službu. Mělo údajně jít o Johnovo zavinění. „To je vzhledem k mému věku zcela absurdní. Navíc jsem musel hlídat dva psy a vnuka,“ vyvrací Bok obvinění. Strážník podobné obvinění navíc vznesl již několikrát v minulosti.

Neváhal by zasáhnout znovu

Paradoxně se tak celá situace obrátila proti aktérovi, který se skutečně pokoušel bránit zákon. John Bok byl prvo- i druhoinstančním soudem za údajné napadení odsouzen, jeho případ vrátila k projednání až dovolací instance. Naopak jeho snahou o žalobu se státní zastupitelství ani policie nakonec nezabývala.

Jeho spis je údajně v současnosti ztracený, John to ale přičítá spíše tomu, že se úřady bojí dotáhnout jeho věc do konce. „Mým odsouzením by se jen posílilo přesvědčení strážníků, kteří zneužívají své postavení, že se tak mohou chovat i nadále,“ konstatuje John a si stojí za tím, že v podobné situaci by neváhal zasáhnout znovu.

Hlasování již bylo uzavřeno.

Přečti si i další příběhy

projdi si všechny
Miroslav Šuta
Miroslav Šuta

Dioxiny z Neratovic

Vladimír Burda
Vladimír Burda

Vzduch pro Radvanice

Jan Skalík
Jan Skalík

Divočina musí přežít

Dana Kudová
Dana Kudová

Psychiatrie nepomáhá

Tomáš Hnetila
Tomáš Hnetila

Za plzeňská práva

 

Newsletter

Chceš být v obraze? Dostávej zprávy z Ligy.

Nebo pomocí

RSS