Jindřich Petrlík: Od Bořeny po Arniku

Jindřich Petrlík

„Svoje působení v nevládních ekologických organizacích nevnímám jako poslání. Pokud mám na výběr, je to ta nejlepší věc, co mohu dělat.“

Text: Kristýna Malíková
Fotografie: Filip Fojtík
Publikováno 15. 2. 2013

Jindřich Petrlík patří k prvním ochráncům přírody. O životní prostředí se zajímal od mládí i díky tomu, že vyrůstal na rozhraní Českého středohoří a Severočeské hnědouhelné pánve v obci Radovesice. Ta jako jedna z mnoha byla takřka zničena při povrchové těžbě hnědého uhlí. Obrázky polorozpadlé vesnice v něm utkvěli do dospělosti, což sám označuje jako jeden z důvodů, proč se připojil k rozvíjejícímu se ekologickému hnutí.

První nevládní organizace

Dopady socialistického průmyslu přivedly řadu lidí k potřebě chránit životní prostředí a Jindřich byl jedním z nich. V roce 1979 založil s přáteli Tým Bořena. Náplní tohoto prvotního projektu bylo stěhování rostlin v krajinách poznamenaných těžbou. Už v té době bylo potřeba sdružení Bořeny nějak institucionalizovat, aby na stěhování ohrožených druhů rostlin byly peníze.

Později se tedy stali členy  Českého svazu ochránců přírody. Díky přílišné kontrole však začali uvažovat o nějaké vlastní dosud neoficiální iniciativě. Protože byli v kontaktu s tehdy poměrně progresivním časopisem Nika, který psal o organizacích typu Greenpeace a Přátelé Země, začaly se jejich představy ubírat tímto směrem. Greenpeace měla jasně nastavená pravidla, která zavazovala své členy k loajalitě k legislativě vlastního státu, proto nebyla v tehdejší době vzhledem k plánovaným požadavkům členů úplně žádoucí.

Nakonec ve skupině asi šedesáti lidí v září 1989 v pražském klubu Delta založili Děti Země. V roce 2001 v důsledku organizačních neshod vzniklo sdružení Arnika.

Arnika

Arnika má tři programy. Jeden se zaměřuje na ochranu přírody, jeden na účast veřejnosti a třetí na toxické látky a odpady, ve kterém se angažuje právě Jindřich. Mezi základní úspěchy patří zavedení integrovaného registru znečišťování, což je databáze informací o emisích toxických látek do životního prostředí každé konkrétní továrny. „Je to unikátní projekt, lidé mohou na jednom místě zjistit, co která továrna vypouští do okolí.

Od obecného práva na informace se tak lidé mohou k informacím o životním prostředí dostávat systémově,“ vysvětluje Jindřich neocenitelnou hodnotu programu. Sdružení se dále snaží o úpravu legislativy v mnoha dalších oblastech životního prostředí. Byť je dnes veřejnost podle Jindřicha více angažovaná, informovanost stále není na žádoucí úrovni.

Jindřich je dnes zaměstnán v Arnice na plný úvazek. Ač se zpočátku snažil vykonávat jak svou profesi, tak práci pro sdružení, zjistil, že to dlouhodobě nejde. Práce pro sdružení nemá pevnou pracovní dobu, navíc spolupracují s mezinárodními organizacemi, která díky časovým posunům obnáší práci ve večerních hodinách. „Svoje působení v nevládních ekologických organizacích nevnímám jako poslání. Pokud mám na výběr, je to ta nejlepší věc, co mohu dělat,“ shrnuje Jindřich.

 

Jindřich Petrlík vystudoval Přírodovědeckou fakultu Masarykovy univerzity v Brně. Získal titul doktora přírodních věd. Patří k prvním zakladatelům nevládních organizací u nás. V roce 1993 absolvoval stáž v USA zaměřenou na vedení neziskových organizací zabývajících se životním prostředím. Než se definitivně rozhodl pro neziskový sektor, pracoval jako vědec, státní úředník a novinář.

Hlasování již bylo uzavřeno.

Přečti si i další příběhy

projdi si všechny
Miroslav Šuta
Miroslav Šuta

Dioxiny z Neratovic

Vladimír Burda
Vladimír Burda

Vzduch pro Radvanice

Jan Skalík
Jan Skalík

Divočina musí přežít

Dana Kudová
Dana Kudová

Psychiatrie nepomáhá

Tomáš Hnetila
Tomáš Hnetila

Za plzeňská práva

 

Newsletter

Chceš být v obraze? Dostávej zprávy z Ligy.

Nebo pomocí

RSS