Jaromír Kročák: Korupční román

Jaromír Kročák

„Dělal jsem chyby a byl jsem mnohokrát naivní. Vždy mi trvalo, než jsem pochopil, že investor nemyslí vše tak, jak říká. Že mě chce třeba i pro něco zneužít.“

Text: Barbora Janečková
Fotografie: Tomáš Halász
Publikováno 9. 1. 2013

Jaromír Kročák popustil uzdu fantazii a vytvořil imaginární město, v němž sídlí imaginární ateliér jednoho imaginárního architekta. Ten musí čelit intrikám nejen na malém písečku vlastního podniku, ale i ve velkém světě byznysu, kde překračovat mrtvoly nebývá ničím neobvyklým. Podobnost se skutečným příběhem skutečného architekta ovšem není čistě náhodná.

Informace nad zlato

Po dokončení studia architektury a vlastně i několik dalších let v praxi měl Jaromír Kročák velké ideály. S nadšením se vrhal do všech architektonických soutěží, ke kterým se nachomýtl. „I když jsme se s kolegy opravdu snažili, skoro v žádné soutěži jsme neuspěli. Až po letech mi došlo, že problém není v tom, že bychom byli nešikovní, ale někde úplně jinde,“ popisuje. Zjišťoval, že být schopným a nápaditým architektem k úspěchu nestačí.

„Ve škole nám vždycky říkali, že nejdražší zboží je informace. Tenkrát jsme se tomu se spolužáky smáli, ale teď vím, že dobrá informace je nad zlato,“ říká. Kdyby například věděl, že řada soutěží o nejlepší architektonické řešení byla již předem rozhodnutá, mohl je nechat být a ušetřit tak spoustu času a peněz. Avšak tam, kde se točí velké peníze, se lze nechat napálit i jinými a mnohem rafinovanějšími způsoby.

Námět na román kam se podíváš

Za léta praxe Jaromíra Kročáka překvapila celá řada lstivých situací a pokaždé jej napadlo, že je to hotový námět na román. „Dělal jsem chyby a byl jsem mnohokrát naivní. Vždy mi trvalo, než jsem pochopil, že investor nemyslí vše tak, jak říká. Že mě chce třeba i pro něco zneužít,“ tvrdí.

Jeho ateliér například připravoval stavbu lázní v Třeboni a práci mu dlouho komplikovalo záhadné občanské sdružení. Nikdo jej neznal a jeho členové nebyli nikdy k zastižení, ale kvůli jejich připomínkám nešlo ve stavbě pokračovat. Záhy se ozval člověk z jedné stavební firmy s tím, že ví, jak na toto sdružení vyzrát, a ochotně to prozradí výměnou za přiklepnutí zakázky na stavbu lázní.

„Nejdřív jsem si naivně myslel, že je to solidní nabídka. Pak jsem ale zjistil, že to občanské sdružení si stavební firma nechala ušít na míru jenom proto, aby získala tu zakázku. Provalilo se to úplně náhodou. Jeden můj kamarád byl tehdy na večírku, kde se společnost velmi dobře bavila tím, na jaký skvělý fígl nás dostali. A to s námi ještě ani neměli nic dohodnuté,“ vypráví Jaromír Kročák.

Zážitků bylo moc, musel jsem je hodit na papír

Zkušenosti s intrikami a nepřímou korupcí několik let převaloval v hlavě, až se skutečně staly námětem pro knihu. Pozměnil jména lidí, měst i staveb, přimíchal další čtivé ingredience v podobě milostného života a skřípajících vztahů v ateliéru a za několik měsíců byl román na světě.

„Někteří architekti mi přitakali, že v branži zažili to samé. Jiní se mě ptali, proč si tou knihou zadělávám na problémy. Ano, všichni, které jsem v knize popisoval, se v tom poznali a reakce na sebe nenechaly dlouho čekat. Dal jsem si ale záležet, abych tím, co popisuji, nikomu neublížil,“ vysvětluje českobudějovický architekt a spisovatel v jedné osobě.

Ačkoli zažil spoustu nepravostí, jeho cílem prý není nikoho obviňovat, ale spíše inspirovat či varovat. „Nejsem člověk, který by se rád soudil, nejsem ani příznivcem petic a podobně. Myslím si, že místo pouhého kritizování a nadávání lze působit i pozitivně,“ říká. Přestože se román, stroze nazvaný Ateliér Konus, nese spíš v tmavých barvách, jeho autor doufá, že by mohl zapůsobit kladně, být například poučením začínajícím i zkušeným architektům, na co si dát pozor.

Stále totiž je co se učit. „I když si člověk myslí, že po tom, co zažil, ho už nic nepřekvapí, investoři či jiní lidé v byznysu, někdy bohužel i jeho kolegové, přijdou zase s něčím novým. Intriky v této oblasti se neustále zdokonalují,“ dodává architekt, jenž v profesi rozhodně nemá o další náměty na pokračování románu nouzi. Plány na další díl ostatně začínají pomalu dozrávat.

Hlasování již bylo uzavřeno.

Přečti si i další příběhy

projdi si všechny
Miroslav Šuta
Miroslav Šuta

Dioxiny z Neratovic

Vladimír Burda
Vladimír Burda

Vzduch pro Radvanice

Jan Skalík
Jan Skalík

Divočina musí přežít

Dana Kudová
Dana Kudová

Psychiatrie nepomáhá

Tomáš Hnetila
Tomáš Hnetila

Za plzeňská práva

 

Newsletter

Chceš být v obraze? Dostávej zprávy z Ligy.

Nebo pomocí

RSS