Jaromír Bláha: S přírodou se nebojuje

Jaromír Bláha

„Blokáda kácení na Ptačím potoce obnovila sebedůvěru lidí v občanské společnosti. Ukázala, že je možné se postavit politické zvůli.“

Text: Michal Šindelář
Fotografie: Michal Šindelář
Publikováno 29. 11. 2012

Chceme mít v naší zemi kousek unikátní přírody, třeba vysokohorský prales? Anebo naši zemi raději bez výjimky zapřáhneme do soukolí honby za krátkodobým ziskem a prales změníme na kubíky dřevní hmoty k prodeji? Veterinář Jaromír Bláha chápe obě dvě perspektivy a hledá mezi nimi rovnováhu, i skrze blokádu kácení na Šumavě.

Příroda je nepřítel a musí se s ní bojovat?

„Jedná se o nejrozsáhlejší a nejzachovalejší celek horského smrkového lesa pralesovitého charakteru,“ těmito slovy popisuje web Národního parku Šumava lokalitu na Trojmezné hoře, kterou můžeme všichni poznat díky naučné stezce Duch pralesa. Málokdo z jejích návštěvníků si ale dnes vzpomene, že v roce 1999 do tohoto pralesa nastoupily motorové pily. Konec přírodního unikátu však odvrátila blokáda kácení, kterou spolupořádal Jaromír Bláha. „Už tehdy šlo o to, jestli Národní park Šumava bude opravdový národní park,“ zdůrazňuje Jaromír, že chráněná oblast toho nejvyššího stupně není hospodářským prostorem.

Stejná situace se opakovala o dvanáct let později, když na místo ředitele NP Šumava nastoupil Jan Stráský. „Příroda je nepřítel, a proto se proti ní musí bojovat,“ je nejznámější výrok dnes už bývalého ředitele. Zkrotit přírodu, nedůvěřovat jí, kontrolovat a regulovat ji, takové bylo motto šumavského léta 2011, když se navzdory masivní kritice domácích i světových odborníků spustilo kácení na Ptačím potoce. „Oni porušovali zákony, jeden za druhým, neproběhly procedury posuzování vlivu plánovaných zásahů, nebyly uděleny výjimky podle zákona,“ popisuje Jaromír postup správy parku.

Na Šumavě je dřevo za patnáct miliard

Spolu s dalšími lidmi Jaromír opět zorganizoval blokádu kácení na Ptačím potoce. Ačkoliv dnešní soudní rozhodnutí dává za pravdu lidem na straně blokády, v létě 2011 si správa parku zavolala policii na rozhánění blokády. „Ten protest nebyl jen o ochraně přírody. V momentě, kdy začala zasahovat policie, na blokádu začali přijíždět lidé z protikorupčních organizací, z Člověka v tísni, z humanitárních organizací. Nešlo jen o stromy, ale o to ukázat, že si bossové v pozadí dnešní politiky nemohou dovolit úplně všechno. Ani k lidem, ani k hodnotám, které představuje naše kulturní či přírodní dědictví,“ popisuje Jaromír, jak protizákonné kácení mobilizovalo občanskou společnost.

Nebýt blokády kácení a občanů napadajících postup správy parku soudní cestou, vše by se dnes zdálo být v nejlepším pořádku. V Národním parku Šumava je podle Jaromíra  dřevo za patnáct miliard korun. „Kdyby padla ochranná bariéra národního parku, tak jej mohou okamžitě vytěžit. A o dřevo je dnes nouze,“ říká. „Blokáda zachránila nejen Ptačí potok. Důležité ale je, že nepokračují v kácení v dalších místech, kde původně kácet chtěli,“ objasňuje Jaromír výsledek blokády.

Nevydržel jen nečinně přihlížet

Jaromír v první polovině 90. let studoval na veterinární univerzitě. Již během tohoto studia se účastnil veřejného dění, ať už jako člen Celostátního stávkového výboru v letech 1989 a 1990, anebo jako člen Akademického senátu reformující univerzitu. Když dokončil svá studia, nějakou dobu se věnoval pouze práci zvěrolékaře, ale dění ve společnosti zanedlouho přitáhlo jeho pozornost.

„Kdybych si hleděl pouze své veterinární profese, měl bych určitě větší příjem,“ směje se Jaromír. „Já jsem to zkoušel hned po skončení veteriny, ale nevydržel jsem to. Tehdy se jednalo o kácení v rezervacích v Jeseníkách a já jsem se nedokázal jen tak na to koukat,“ vzpomíná Jaromír na jeho tehdejší klíčové životní rozhodnutí. Dnes se Jaromír dobře orientuje v českém lesnictví. Mimo jiné je zakládajícím členem české pobočky Forest Stewardship Council, která prosazuje ekologicky šetrné, sociálně prospěšné a ekonomicky životaschopné obhospodařování lesů.

Šumavu si však Jaromír sám nevybral. „My máme chalupu na Šumavě, takže jsem tam jezdil od mala,“ naznačuje Jaromír, odkud se bere jeho vztah k Šumavě. „A když v roce 1991 vznikl Národní park, můj brácha tam několik let pracoval jako strážce.“ Dnes se šumavskou přírodu Jaromír snaží chránit i shora, pomocí podílení se na návrzích příslušné legislativy anebo jako expert Hnutí DUHA na hospodaření v českých lesích.

Hlasování již bylo uzavřeno.

Přečti si i další příběhy

projdi si všechny
Miroslav Šuta
Miroslav Šuta

Dioxiny z Neratovic

Vladimír Burda
Vladimír Burda

Vzduch pro Radvanice

Jan Skalík
Jan Skalík

Divočina musí přežít

Dana Kudová
Dana Kudová

Psychiatrie nepomáhá

Tomáš Hnetila
Tomáš Hnetila

Za plzeňská práva

 

Newsletter

Chceš být v obraze? Dostávej zprávy z Ligy.

Nebo pomocí

RSS