Jana Titzlová: Šikana na pracovišti

Jana Titzlová

„Protože to z mé strany nebylo opětováno, projevila se asi jeho mužská ješitnost. Jeho nepracovní zájem se změnil v šikanu, a tak jsem to začala řešit dále.“

Text: Barbora Čapková
Fotografie: Radomír Maceček
Publikováno 18. 2. 2013

Na Městském úřadě v Rakovníku pracuje Jana Titzlová už několik let. Na své pozici se zabývá dopravními přestupky. Před čtyřmi lety se na pracovišti poprvé setkala se zvýšeným zájmem o její osobu ze strany svého vedoucího. Když jeho náklonost neopětovala, začal ji šikanovat. Kromě toho zjistila, že vedoucí anuluje známým lidem přestupky a také falšuje data a podpisy na důležitých dokumentech. Rozhodla se proti němu postavit.

Obtěžování přešlo v šikanu

První problémy na pracovišti Janě Titzlové začaly v roce 2008, kdy se o její osobu začal zvýšeně zajímat vedoucí. „Protože to z mé strany nebylo opětováno, projevila se asi jeho mužská ješitnost. Jeho nepracovní zájem se změnil v šikanu, a tak jsem to začala řešit dále,“ říká. Šla si tedy stěžovat tajemnici úřadu. „Ta se však postavila na stranu vedoucího, protože jsou z jedné vesnice a jsou to prakticky sousedi,“ uvádí.

Neustále jsem dostávala upozornění na porušení předpisů

Po pracovní stránce na ni nikdy nic neměli, proto začal vedoucí uměle vytvářet takové situace, aby jí mohli dát upozornění na porušení pracovně-právních předpisů. Poprvé podle vedoucího porušila pracovní kázeň tím, že v kanceláři po pracovní době zpracovávala dokumenty do jejího druhého zaměstnání. Výpočetní techniku města Rakovník však měla oficiálně povoleno k těmto účelům po práci používat. „Vedoucí se mi však smál do obličeje a řekl mi, že sice mám povoleno používat výpočetní techniku, ale nemám povoleno, že můžu zůstávat v budově,“ říká.

Další upozornění, které dostala, se týkalo zneužití telekomunikační techniky města Rakovníka. A to proto, že se pokusila uskutečnit telefonát ze služebního telefonu pro osobní potřebu. „K tomu došlo tak, že jsem nemohla v kanceláři svůj osobní telefon najít, a tak jsem se prozvonila. Sledují mě natolik, že vysledovali i toto,“ kroutí hlavou.

Upozornění a naschválů zažila daleko více. „Dával mi je proto, aby mě mohl vyhodit. Když jsem ale chtěla sama odejít na uvolněné místo na Krajský úřad, sdělil jejich vedení, že v žádném případě nedoporučuje, aby mě vzali, protože mám problémy s docházkou,“ vzpomíná.

Známým nechal vedoucí přestupky projít

Titzlová později také zjistila, že vedoucí nechal asi třicet přestupkových spisů projít prekluzí. „Když si ode mě nějaký spis vzal, měl eminentní zájem, aby ten dotyčný nebyl postižen,“ říká jistě. Bez trestu tak odešel například známý pana vedoucího, který byl přichycen při jízdě autem asi s promilí alkoholu v krvi.

Podala tedy trestní oznámení. „Zezačátku mě zastupoval právník, ale v momentě, kdy mě jeho služby přišly na čtvrt milionu, začala jsem všechno řešit sama,“ říká. Zkontaktovala se i s televizí, která s ní natočila jeden díl Soukromých dramat. Její příběh však nakonec nebyl z neznámého důvodu odvysílán.

Minimálně rok opětovně chodila na policii a dožadovala se, aby se věc začala řešit. „Dokonce mě při sepisování trestního oznámení zastrašovali a říkali mi, ať si to raději rozmyslím, protože se to může otočit proti mně a budu stíhaná za křivé obvinění. Ale neodradili mě,“ dodává.

Soud dal za pravdu vedoucímu

Až předání případu policii v Příbrami celou kauzou pohnulo. „Vyslechli se svědci a mým vedoucím bylo sděleno obvinění,“ říká. Řešilo se však jen asi osm nekřiklavějších případů. V rámci nich podle Titzlové došlo i k falšování podpisu a dat na důležitých dokumentech. V této době došlo v práci k vyhrocení situace. „Kolegyně, která má s vedoucím velmi dobrý vztah, vyvolala konflikt, na jehož základě jsem byla přestěhována do jiné budovy. Musím ale říct, že pro mě to bylo velké pozitivum,“ přiznává.

Obtěžování ze strany vedoucího v té době ustalo. „Báli se, aby nebyli odsouzeni,“ říká. Soudkyně však teď dala ve všem vedoucím za pravdu a obvinění stáhla. Hned den na to dostala Titzlová další upozornění kvůli další vykonstruované a nepravdivé situaci. „Přijde mi, že z toho má vedoucí legraci, když mě vidí vystresovanou. Po soudu jim otrnulo, ale doufám, že se to nevrátí tam, kde to bylo před ním. Koneckonců se ještě budu odvolávat,“ říká s nadějí v hlase.

Hlasování již bylo uzavřeno.

Přečti si i další příběhy

projdi si všechny
Miroslav Šuta
Miroslav Šuta

Dioxiny z Neratovic

Vladimír Burda
Vladimír Burda

Vzduch pro Radvanice

Jan Skalík
Jan Skalík

Divočina musí přežít

Dana Kudová
Dana Kudová

Psychiatrie nepomáhá

Tomáš Hnetila
Tomáš Hnetila

Za plzeňská práva

 

Newsletter

Chceš být v obraze? Dostávej zprávy z Ligy.

Nebo pomocí

RSS