Jana Schlegelová: Liberec bez heren

Jana Schlegelová

„Ani spousta zastupitelů nevěděla, že proti tomu lze něco podnikat. Proto jsem se spojila s opozičním zastupitelským klubem a snažila dohodnout přípravu nějaké změny.“

Text: David Kopecký
Fotografie: Zdeněk Lipenský
Publikováno 25. 10. 2012

„Hazardní byznys je z dlouhodobého hlediska podnikáním bez rizika, funguje na čistém a ve výsledku vždycky jednosměrném přesunu peněz. Nevytváří hodnoty. Jediné, čeho se toto odvětví obává jak čert kříže, je to, že se změní společenské klima.“ Jana Schlegelová toto klima postupně proměňuje.

„Viděla jsem, že herny jsou na každém kroku, ale neměla ponětí o tom, že existují pravidla, která by je mohla nějak regulovat. Pak jsem se ale shodou náhod objevila na jedné pražské akci, kterou pořádalo Transparency International,“ popisuje Jana Schlegelová, jakým způsobem se ocitla v roli aktivistky proti hazardu.

S nově nabytými znalostmi hazardních vyhlášek a obohacená o zkušenosti podobně angažovaných lidí, se vydala na liberecké zastupitelstvo, kde se shodou okolností projednávala první obecní hazardní vyhláška. Ta ovšem, ačkoliv se tvářila jako regulační, měla ve výsledku zlegalizovat a zakonzervovat status quo: 154 povolených libereckých hazardních provozoven. Dnes je jich i díky úsilí Jany 111 a boj proti gamblerství pokračuje.

Z hráčského doupěte pekárna

V jedné takové bývalé herně sedíme. Prostory stojící naproti kostelu a škole, které byly baštou místního hazardu po třináct let, teď slouží jako kavárna a pekařství a podle Jany se zde dveře rozhodně netrhnou. „Člověk si zvykl tu hernu nevnímat a jen chodit kolem ní, ale teď okolí díky této změně strašně ožilo,“ přibližuje nám jeden z úspěšných momentů jejího tažení.

Jana začala zpočátku mapovat situace v Liberci a v přilehlých Vratislavicích pomocí portálu Mapy hazardu, který shromažďuje data občanů o nelegálních provozovnách. Díky tomu zjistila, že téměř dvě třetiny provozoven nemají ve městě co dělat.

Obhajoba kultury hernami je zvrácená

 „Ani spousta zastupitelů nevěděla, že proti tomu lze něco podnikat. Proto jsem se spojila s opozičním zastupitelským klubem a snažila dohodnout přípravu nějaké změny,“ přibližuje, co stálo na počátku její angažovanosti. Nakonec vytvořila dvě oponentní vyhlášky, které ovšem magistrát odmítl jako „neférové“. Založila tedy webový portál Liberec proti hazardu a společně s dalšími aktivisty a sdruženími pokračuje ve svých aktivitách. Na obligátní protiargument, že peníze z hazardního byznysu dotují řadu veřejně prospěšných aktivit, odpovídá: „Tyto peníze nejsou fiktivní, jsou od lidí, kteří je tam naházeli, a je to vlastně jen jejich zlomek. Tyto prostředky by nezmizely, daly by se využít jinak, rozumněji. Obhajovat peníze na dětský sport a na kulturu hernami, stavět na tom rozpočty měst a obcí, je zvrácené.“

Obec musí být transparentní

Vedle svých proti hazardních aktivit Janě také není lhostejné, co se děje v jejích rodných Vratislavicích. „Probrala jsem se ve chvíli, kdy se projednával územní plán. K tomuto proběhla velká veřejná debata a všichni jsme si odnesli dojem, že je nám nasloucháno,“ nastiňuje na první pohled nadějně vypadající výsledek z jednání jednoho ze zastupitelstev. „Když se ovšem v Liberci schvalovaly podklady, na žádné připomínky z Vratislavic nebyl brán ohled,“ doplňuje vzápětí již ne tak nadějně vypadající zbytek příběhu. Politici názor vzešlý z diskuse s občany ignorovali.

Radnice navíc pod řadou obstrukčních záminek odmítala Janě vydat i další zápisy z městských schůzí, opoziční hlasy nedostávaly v místním tisku žádný prostor. „Takový systém může fungovat jen tak, že lidé o takovýchto praktikách nic nevědí,“ říká.

Jana se tedy rozhodla systém změnit. Založila online portál Naše Vratislavice, který si klade za cíl vtáhnout místní občany do dění v komunální politice. Na stránce společně s dvěma dalšími kolegy hlídá program nadcházejících zastupitelstev a rekapituluje průběh každého setkání, aby se už lidé nemuseli s úředníky o informace dohadovat. Cílem webu je také tvořit médium otevřené nejrůznějším názorovým proudům. „Může nám napsat skutečně kdokoli, vše zveřejníme,“ nastiňuje Jana svou vizi otevřené obce.

Hlasování již bylo uzavřeno.

Přečti si i další příběhy

projdi si všechny
Miroslav Šuta
Miroslav Šuta

Dioxiny z Neratovic

Vladimír Burda
Vladimír Burda

Vzduch pro Radvanice

Jan Skalík
Jan Skalík

Divočina musí přežít

Dana Kudová
Dana Kudová

Psychiatrie nepomáhá

Tomáš Hnetila
Tomáš Hnetila

Za plzeňská práva

 

Newsletter

Chceš být v obraze? Dostávej zprávy z Ligy.

Nebo pomocí

RSS