Jan Skalík: Divočina musí přežít

Jan Skalík

„Jeden policista, který neměl na uniformě číslo a odmítl mi ho sdělit, ke mně přistoupil zezadu, oběma dlaněmi mi zakryl nos a ústa a zatlačil tak, že jsem nemohl dýchat. Druhý mě chytil jednou rukou za hrtan a silně zmáčknul. Zároveň, co mě opakovaně dusili i škrtili, mě další policista silně bolestivě tlačil prsty za čelistním kloubem.“

Text: Michal Šindelář
Fotografie: Michal Šindelář
Publikováno 7. 10. 2012

Honza zažil na Šumavě nejen škrcení a dušení ze strany Policie České republiky, ale i vzájemnou solidaritu a podporu lidí hájících stejné hodnoty – respekt k právnímu státu a uznávání jednohlasného názoru vědců oproti protiprávním krokům vedení Národního parku Šumava.

„Jeden policista, který neměl na uniformě číslo a odmítl mi ho sdělit, ke mně přistoupil zezadu, oběma dlaněmi mi zakryl nos a ústa a zatlačil tak, že jsem nemohl dýchat. Druhý mě chytil jednou rukou za hrtan a silně zmáčknul. Zároveň co mě opakovaně dusili i škrtili, mě další policista silně bolestivě tlačil prsty za čelistním kloubem.“ Těmito slovy popsal Honza Skalík nedlouho po samotném zásahu postup policistů v Národním parku Šumava. Pojďme si však nejprve připomenout, o co vlastně šlo.

Blokádě předcházelo protiprávní jednání NP Šumava

Blokáda kácení v lokalitě na Ptačím potoce byla vyústěním řady událostí, jejichž počátkem bylo jmenování Jana Stráského do funkce ředitele NP Šumava. Kroky nového ředitele začaly brzy budit zděšení v kruzích odborníků a vědců v Česku i zahraničí. Jednalo se například o protiprávní použití chemických postřiků v chráněných lokalitách, snahu o vyhlášení kalamitního stavu za účelem umožnění velkoplošné těžby dřeva anebo o výměnu vědců v Radě NP Šumava a potlačení hlasu odborníků ve prospěch ekonomických a populistických názorů. Ačkoliv vědci nabízeli nejdříve své expertízy a v průběhu času celá odborná veřejnost začala cíleně upozorňovat i politickou reprezentaci na škodlivé kroky ředitele Stráského, situace se nijak neměnila. Když potom začalo kácení v cenných lokalitách, stovky lidí z celé země přijížděly na Šumavu blokádou bránit kácení.

Policejní zásah jako na Czechteku

„V Třeboni jsem vyrůstal v oddíle, který byl založen ochranářsky a měl vazby na vysokoškolské učitele,“ vysvětluje kořeny svého vztahu k přírodě Honza a pokračuje: „Když na Šumavě přituhovalo, sledovali jsme to a do té největší vřavy jsme vpadli rovnýma nohama někdy nad ránem.“ Potom, co policie zjistila, že se lidská blokáda kácení sama nerozpustí, začal drsnější přístup pod taktovkou plzeňského plukovníka Knížete, který proslul již v roce 2005 zásahem proti lidem na Czechteku. Co tento přístup obnáší, měl brzy Honza zjistit.

Na druhou stranu byl přístup policie vyvážen společným duchem lidí tvořících blokádu. „To byla magie té atmosféry,“ vzpomíná Honza, „Lidi to tam nabíjelo, dávali plné výkony ve fyzickém i duševním slova smyslu. Ale zároveň byli všichni naladění, velmi empatičtí, ochotní si pomáhat.“ V kontrastu k demonstraci síly, ať už v podobě motorových pil a kácení, anebo v podobě brutálního policejního zásahu, bylo klidné a rozvážné jednání lidské blokády. „Lidé věděli, že je třeba věci dělat klidně. Mohlo to fungovat jen v případě, když to větší skupina lidí promýšlí a zastává společné hodnoty,“ zamýšlí se Honza nad spoluprací s lidmi v blokádě.

Po blokádě filmařem

Dění na Šumavě v létě 2011 sice vydatně pokrývala média, ale podle Honzy tomu něco chybělo. „Ta akce byla v něčem médii nepochopená, přišlo mi užitečné ty věci doplnit," vysvětluje. Během blokády se rozhodl natočit krátké medailonky, nakonec se však materiál množil. „Celkem živelně jsem získal asi deset hodin záznamu s fajn respondenty. Odjel jsem ještě na poslední týden blokády, kde jsem se již bavil spíše s lidmi v chatě, kde reflektovali, co se dělo,“ popisuje Honza, jak vznikal film Nalezeni na ztraceném, který je výpovědí o atmosféře blokády, názorech jejích účastníků a o tom, jak jsou tyto názory propojeny se stanovisky odborníků. „Doteď film vidělo asi tři tisíce lidí na internetu a projekcích. Je mi sympatické, že za pár tisíc korun je ten efekt slušný,“ hodnotí zpětně Honza.

Výsledkem blokády ale i dalších přidružených aktivit bylo zabránění kácení v dalších cenných lokalitách. Ochranu přírody však nelze vynucovat proti vůli místních obyvatel. „Přináší to nějaká omezení, jako například, že nelze stavět sjezdovky, kde se lidem zachce. A to je třeba s místními lidmi probrat, vytvořit prostředí, ve kterém nebudou v pasti,“ říká Honza.

Více než stav ochrany přírody Honzu mrzí nevšímavost lidí v běžné každodennosti, neschopnost lidí reagovat, když je někdo před nimi zraněný anebo někdo jiný krade. „Pokud nám toto nevadí, tak se těžko budeme motivovat k třítýdenní cestě do šumavských lesů. Vyšší cíle se odvozují od těch každodenních.“ Jedním z takových drobných každodenních cílů byla v případě blokády lidská vzájemnost: „Co umožnilo těm lidem zachovat se čestně a správně, bylo podmíněno tím, že se navzájem podporovali a viděli, že v tom nejsou sami.“

 

Podívej se na fotky z šumavské přírody a z loňské blokády těžby ve fotoalbu Pár fotek z šumavské blokády umístěného na našem blogu.

Hlasování již bylo uzavřeno.

Přečti si i další příběhy

projdi si všechny
Miroslav Šuta
Miroslav Šuta

Dioxiny z Neratovic

Vladimír Burda
Vladimír Burda

Vzduch pro Radvanice

Jan Skalík
Jan Skalík

Divočina musí přežít

Dana Kudová
Dana Kudová

Psychiatrie nepomáhá

Tomáš Hnetila
Tomáš Hnetila

Za plzeňská práva

 

Newsletter

Chceš být v obraze? Dostávej zprávy z Ligy.

Nebo pomocí

RSS