Elena Gorolová: Nezákonná sterilizace

Elena Gorolová

„Na rovinu mi řekl, že už nikdy nebudu moct mít děti, a odešel. Připadala jsem si méněcenná.“

Text: Barbora Čapková
Fotografie: Radomír Maceček
Publikováno 22. 11. 2012

Třiačtyřicetiletá Elena Gorolová má dva syny. Miluje je nadevše, ale ještě by si přála holčičku. Už přes dvacet let však žije s tím, že ji nikdy mít nebude. U druhého porodu jí totiž byla provedena nedobrovolná sterilizace. Nebyla první ženou, které se to stalo, je však první, která se proti tomu veřejně postavila.

Doktorovi jsem věřila

Oba dva její porody musely být provedeny císařským řezem. U druhého však nastaly komplikace. „Byla jsem přemístěna z porodního sálu na ten operační. Ležela jsem tam ve velkých bolestech a v tom za mnou přišel doktor s nějakým papírem, že ho mám podepsat, protože bych mohla umřít,“ vzpomíná. Elena v ten moment nepřemýšlela, slovo sterilizace jí nic neříkalo, ale věřila, že doktor ví, co dělá. Papír tedy podepsala.

Když za ní po porodu přišel pan primář, ihned se ho ptala, co všechno jí tedy bylo provedeno. „Na rovinu mi řekl, že už nikdy nebudu moct mít děti, a odešel,“ říká se slzami v očích. Byla z toho v šoku. „Pamatuju si, jak jsem si dlouho přemítala v hlavě, jestli je to vážně pravda.“ Jakmile dorazila z porodnice domů, přišla za ní porodní asistentka, která jí všechno vysvětlila. „Zjistila jsem, že je to stoprocentní. Připadala jsem si méněcenná.“

Chci, ať to každý ví

Na teletextu se náhodou dozvěděla o spolku žen, kterým byla také provedena nedobrovolná sterilizace, a proto se tam zašla podívat. „V té době jsem nepracovala, takže jsem měla spoustu času a chtěla jsem v tom začít něco dělat,“ říká. Začala tak do spolku chodit pravidelně, organizovala společná setkání, demonstrace a celý problém se také snažila medializovat.

„Když ve spolku zjistili, že jsem tak aktivní a snažím se tento problém dostat na veřejnost, řekli mi, že by byli rádi, kdybych jim dělala tiskovou mluvčí,“ pokračuje Elena. S touto nabídkou ráda souhlasila. Ostatní ženy totiž nikdy nechtěly ukázat obličej na kameru. Paní Gorolové tohle nikdy nevadilo. „Chci, ať to každý ví,“ říká.

Nejde jen o romské ženy

Elena Gorolová tak společně s dalšími ženami podala stížnost ombudsmanovi. „Stížností bylo celkem osmdesát a asi v padesáti případech byly uznány jako oprávněné,“ upřesňuje. Těmto ženám totiž nebyla poskytnuta ze zákona daná lhůta mezi podáním informací o sterilizaci a podepsáním informovaného souhlasu.

Všechny žádosti byly od romských žen, ale krátce na to se paní Gorolové začaly ozývat i neromské ženy. „Říkaly mi, že nás chtějí podpořit. Když ale zjistily, že jsou v našem spolku jen romské ženy, odmítly na naše setkání chodit,“ říká Elena. Žádná z nich také nikdy nepodala žádnou stížnost.

Vláda se nám omluvila

Se stížnostmi se ženy začaly obracet i na vládu. „Vždy jsme něco předložily, ale smetlo se to ze stolu. Změna nastala až za Kocába, kdy nám bylo sděleno, že se nám omlouvají,“ říká Elena. Odškodnění dostaly pouze dvě ženy, které podaly trestní oznámení a jejichž případ se dokonce řešil i u Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku. „Také bych ráda podala oznámení, ale na to už nebyly finance,“ říká Elena Gorolová.

Prý to dělám jen pro peníze

Jejich spolek začal být známý i v zahraničí. Paní Gorolovou tak začali navštěvovat novináři i lidé z jiných neziskových organizací, a to nejen v prostorách určených pro spolek, ale také u ní doma. Přes svoji kolegyni se dokonce dostala i na konferenci OSN v New Yorku, kde se řešila rasová diskriminace na ženách.

Její boj však není jednoduchý. „Často jsem se setkávala s názorem, že to dělám jen pro peníze. Dokonce to zaznělo i v naší komunitě. Lidé z okolí mi záviděli práci, to že pořád někam jezdím a že jsem pořád v televizi,“ dodává. Elena je ráda, že i přes tyto negativní reakce vytrvala a že jsou vidět výsledky. „Nedobrovolná sterilizace se už tak nestává, což mě hodně těší, ale ještě je třeba zlepšit legislativu. No a já můžu jenom doufat, že se mi poštěstí a budu mít jednou alespoň vnučku.“

Hlasování již bylo uzavřeno.

Přečti si i další příběhy

projdi si všechny
Miroslav Šuta
Miroslav Šuta

Dioxiny z Neratovic

Vladimír Burda
Vladimír Burda

Vzduch pro Radvanice

Jan Skalík
Jan Skalík

Divočina musí přežít

Dana Kudová
Dana Kudová

Psychiatrie nepomáhá

Tomáš Hnetila
Tomáš Hnetila

Za plzeňská práva

 

Newsletter

Chceš být v obraze? Dostávej zprávy z Ligy.

Nebo pomocí

RSS