Czeslaw Walek: Být gay není tabu

Czeslaw Walek

„Je vidět jakási demarkační čára mezi Západem a Východem. Když přijdete na Západ, tak už to je takový karneval, kdežto na Východě se často jedná o aktivistický průvod za přítomnosti obrovského množství policie, jsou to průvody o pár lidech a nikdo je nesleduje."

Text: David Kopecký
Fotografie: Zdeněk Lipenský
Publikováno 16. 10. 2012

Na jedné straně desítky dopisů od účastníků, kterým jeden týden změnil celý život. Vedle toho ale také strach a telefonáty od policie o hrozících útocích ze strany neonacistů. Czeslaw Walek rozhodně není zastáncem toho, že by gayové a lesby měli svou identitu ukrývat. Naopak, rozhodl se, že je na čase s ní vyjít do ulic.

„Je vidět jakási demarkační čára mezi Západem a Východem. Když přijdete na Západ, tak už to je takový karneval, kdežto na Východě se často jedná o aktivistický průvod za přítomnosti obrovského množství policie, jsou to průvody o pár lidech a nikdo je nesleduje. Když se na vás veřejnost nedívá a jste obklopeni jen extremisty a policií, tak mi to přijde smutné. My jsme od začátku chtěli udělat něco mezi tím,“ popisuje Czeslaw Walek, jak vznikal pražský queer festival Prague Pride, jehož je ředitelem.

Ukazujeme lidem, kdo jsme a jací jsme

Czeslaw, který dlouhodobě působil na Úřadu vlády a lidskými právy se zabývá již od svých osmnácti, popisuje největší český festival pro sexuální menšiny, který mimo nejvíce sledovaný průvod zahrnuje i řadu dalších vzdělávacích a kulturních akcí, především jako nástroj komunikace s veřejností. Absenci debaty mezi většinovou a menšinovou populací Czeslaw chápe jako jednu z hlavních příčin, proč se do organizace festivalu pustil: „Lidem ukazujeme, kdo jsme, jací jsme. Mají šanci se na nás přijít podívat a komunikovat s námi. Většina lidí o těchto věcech nepřemýšlí, a pokud ano, má často nějaké předsudky nebo stereotypy. A když proběhne nějaká komunikace, vysvětlení, pak teprve začnou uvažovat nad tím, jak by to mohlo být doopravdy.“ To, že se jedná o nástroj účinný, potvrzuje například průzkum vydaný po skončení letošního festivalu, kdy 49 procent respondentů odpovědělo, že by nebylo proti tomu, aby gayové a lesby adoptovali děti. V roce 2011 to přitom byla méně než polovina.

Pan Walek se také snaží - prostřednictvím řady doprovodných událostí v rámci festivalu - otevírat k diskusi témata do značné míry ještě stále opomíjená nebo tabuizovaná: vztah k náboženství, homosexualitu mezi romskou menšinou či téma zdravotně postižených gayů a leseb. „Přemýšleli jsme třeba, které akce a kluby budou pro tělesně handicapované přístupné, protože 90 procent všech těchto míst není bezbariérových,“ popisuje, o co vše je třeba se při organizaci starat. „Lidé, kteří jsou příslušníky více menšin, pak ale de facto bývají z GLBT komunity (komunita gayů, leseb, bisexuálů a transgender, pozn. ed.) vyloučeni,“ vysvětluje a zároveň dodává, že z toho důvodu se snaží navazovat spolupráci i s dalšími organizacemi, které s minoritami pracují.

Pride lidem pomáhá najít svou identitu

Účast na Pride pak pro velké množství lidí znamená mnohem více než jen jít se „vyřádit“ na karneval nebo navštívit zajímavé akce. „Dostáváme od účastníků desítky dopisů s tím, že jsme jim hodně pomohli, cítili se konečně dobře a mezi svými a třeba se i odhodlali přiznat svou orientaci rodině nebo přátelům,“ popisuje Czeslaw to, jak festival pomáhá vypořádat se s vlastní identitou především lidem z malých měst a vesnic, tedy z prostředí často se vyznačujícím absencí pozitivních vzorů a informací. Mohou na jeden den přijít do toho města a chytnout svého přítele nebo přítelkyni za ruku. To je pro ně neuvěřitelný zážitek.“

Strach z extrémistů

Ne všechno ale v rámci organizace probíhalo bez problémů. Pořadatelé museli například čelit hrozbě napadení radikály nebo hackerským útokům. „Když jsem se v sobotu ráno probudil, měl jsem šílený strach, že se opravdu něco stane. Že extremisti někoho zraní a půjde to na náš vrub. Volala mi policie, že na nás nejspíš čeká dvacet neonacistů, kteří se budou v převlečení snažit vmísit do davu. Byl jsem celou dobu vystresovaný,“ líčí Czeslaw momenty, kdy se rozhodovalo o celé budoucnosti festivalu. Nakonec ovšem minulý i letošní ročník proběhl bez komplikací. Czeslaw se svými kolegy tak už začíná přemýšlet nad podobou toho nadcházejícího. „Chceme, aby celá komunita vystupovala alespoň pár dní spolu,“ uvádí přání, které se mu prozatím daří více než úspěšně naplňovat.

 

Kdo je Czeslaw Walek?

Czeslaw Walek je Čech polského původu, vystudoval lidská práva na univerzitách v Krakově, Belgii a Budapešti. Působil v Transparency International ČR, mezi lety 2003 až 2011 pracoval na Úřadu vlády ČR, dva roky byl náměstkem ministra pro národnostní menšiny. Je držitelem ceny Alice Garrigue Masarykové, kterou uděluje americké velvyslanectví za dlouhodobou podporu lidských práv, sociální spravedlnosti a obrany demokratických svobod. Od roku 2011 je předsedou občanského sdružení Prague Pride, jež pořádá stejnojmenný festival. Veškerou činnost v rámci tohoto festivalu vykonává bezplatně. Se svým přítelem žije v pražských Strašnicích.

Hlasování již bylo uzavřeno.

Přečti si i další příběhy

projdi si všechny
Miroslav Šuta
Miroslav Šuta

Dioxiny z Neratovic

Vladimír Burda
Vladimír Burda

Vzduch pro Radvanice

Jan Skalík
Jan Skalík

Divočina musí přežít

Dana Kudová
Dana Kudová

Psychiatrie nepomáhá

Tomáš Hnetila
Tomáš Hnetila

Za plzeňská práva

 

Newsletter

Chceš být v obraze? Dostávej zprávy z Ligy.

Nebo pomocí

RSS