Anna Mikulová: Bránila se diskriminaci

Anna Mikulová

„Řekli mi, že by se chtěli dohodnout, protože mají na mé místo jiného člověka. A když se dohodneme, dají mi do rukou na místě sto tisíc korun,“

Text: Barbora Čapková
Fotografie: Radomír Maceček
Publikováno 15. 10. 2012

Zhruba před šesti lety byla Anna Mikulová postavena v zaměstnání do nepříjemné situace. Odmítla přijmout návrh na okamžitý odchod ze zaměstnání s finanční kompenzací a místo toho se vedení firmy postavila. Její případ byl klasifikován jako diskriminace na základě pohlaví. Nebyla totiž první ženou, kterou ze společnosti Kooperativa vyhodili a na uvolněné místo okamžitě dosadili mladého muže.

„Řekli mi, že by se chtěli dohodnout, protože mají na mé místo jiného člověka. A když se dohodneme, dají mi do rukou na místě sto tisíc korun,“ vysvětluje začátek sporu Mikulová. Nikdy od vedení nedostala žádnou stížnost, nikdy jí nic nevytkli, a tak to pro ni byl obrovský šok. „Odejít ze dne na den z práce, která mě živí, bylo nepředstavitelné. Navíc jsme zrovna koupili dům a měli dvě děti na škole,“ říká. Také jí bylo jasné, že si nebude schopna najít druhou práci tak rychle. I když má kvalifikaci a pracovala na pozici vedoucí kanceláře.

Věděla jsem, že se budu bránit

Od návrhu ředitele měla necelý týden na rozmyšlenou. Hned však věděla, že se bude bránit. „Dva dny před tím, než jsem se měla vyjádřit, jsem si zkopírovala všechen obsah počítače k sobě na disk,“ vzpomíná. V den schůzky šla Anna Mikulová na místo s tím, že bude souhlasit, ale musí jí dát půl milionu. Vedení ji poslalo na chodbu, že se musí poradit. „Tuším, že jsem tam stála přes dvě hodiny,“ říká. Celou dobu přitom poslouchala, jak se vedení vedle domlouvá na tom, že na ni musí něco najít, aby ji mohli vyhodit. Místo totiž bylo už slíbené někomu jinému. „Byl to nějaký kamarád od známého našeho ředitele. Mladý kluk, co se vyučil truhlářem, naprosto bez praxe,“ rozčiluje se Mikulová.

Na místě se na ničem nedohodli, vyjádření mělo padnout za dva dny. Mezitím se dozvěděla, že nebyla první ženou, kterou z Kooperativy takovým způsobem vyhodili. „Kolegyně mi řekla, že jsem třetí nebo čtvrtá. Všechny jsme byly ženy po čtyřicítce a já druhá Slovenka,“ vysvětluje. Vzhledem k tomu, že na uvolněná místa vždy nastoupil mladý muž, dalo se o celé situaci přemýšlet jako o diskriminaci na základě pohlaví.

Nemohli mě vyhodit, tak mě šikanovali

Anna si uvědomila, že v práci na ni nic nemají a vyhodit ji tedy nemůžou. Na své pozici zůstala, ale vedení jí začalo znepříjemňovat život. „Sebrali mi třeba klíče od kanceláře, všem dali notebooky, já nedostala žádný. I na poradách mne vedoucí kanceláří ignorovali a nedávali mi podklady jako ostatním,“ vyjmenovává. Psychicky to s ní otřáslo. Strávila nějakou dobu na neschopence, brala lehká antidepresiva. V televizi pak viděla podobný případ, který pomáhala řešit společnost Gender studies. A tak se na ně obrátila.

Společnost uznala její případ jako diskriminaci v zaměstnání na základě pohlaví. Její příběh se objevil v tištěných médiích i v televizi. Společně s právničkou navštívili hlavní vedení Kooperativy, kde měli asi hodinu na to celý případ projednat a poté vyčkat na písemné vyrozumění. V něm se měsíc na to objevilo nařčení paní Mikulové z několika přestupků, které však byly vymyšlené. „Pomohl mi až obsah mého počítače, který jsem si zkopírovala k sobě na disk,“ uvádí.

Vyhrála jsem a chci o tom napsat knihu

Po vyjádření společnosti a předvedení důkazů od paní Mikulové byla svolána tisková konference a všechno předáno mediím. Až v tomto momentě si hlavní vedení paní Mikulovou osobně zavolalo a nabídlo jí mimosoudní vyrovnání. „Výši částky mám však zakázáno přímo sdělit, jinak bych dostala pokutu,“ sdělila. Po roce byl tak případ uzavřen. Paní Mikulová má však stále problém najít si zaměstnání. „Myslím si, že mi ta medializace uškodila,“ přiznává. Ve svém volném čase se tak začala věnovat sepsání svého příběhu do knihy. „Pojmenovala jsem svou knihu Vyhazov za milion a ráda bych si její vydání dala v březnu jako dárek k narozeninám,“ usmívá se.

Hlasování již bylo uzavřeno.

Přečti si i další příběhy

projdi si všechny
Miroslav Šuta
Miroslav Šuta

Dioxiny z Neratovic

Vladimír Burda
Vladimír Burda

Vzduch pro Radvanice

Jan Skalík
Jan Skalík

Divočina musí přežít

Dana Kudová
Dana Kudová

Psychiatrie nepomáhá

Tomáš Hnetila
Tomáš Hnetila

Za plzeňská práva

 

Newsletter

Chceš být v obraze? Dostávej zprávy z Ligy.

Nebo pomocí

RSS