Alena Rybníčková: Známé happeningy

Alena Rybníčková

„Občas mám takové pocity, že už něco mělo dávno být. Mám tendence na některé věci moc tlačit, místo abych je nechala odpočinout.“

Text: Jana Strnadová
Fotografie: Luboš Šanoba
Publikováno 4. 2. 2013

Ještě před pár lety se o politiku Alena Rybníčková nezajímala. Situace na pražské politické scéně po posledních komunálních volbách ji však přiměla změnit názor. Spoluzaložila proto sdružení Pražské fórum, které usiluje o transparentní magistrát komunikující s občany a neziskovými organizacemi. Kromě návštěv zasedání využívají ke zviditelnění problémů zejména happeningy, které se staly známé po celé republice.

Dříve jsem ani nevěděla, kdo jsou naši ministři

Ze začátku se Alena Rybníčková o politiku nezajímala vůbec. „Nevěděla jsem, kdo je to zastupitel, ani kdo jsou naši ministři. Impulsem pro mě byly komunální volby před dvěma lety a vzešlá koalice ODS a ČSSD na pražském magistrátu,“ vzpomíná na začátky. Říkala si, že tohle je už trochu moc. „Vytvořila jsem transparenty a šla na demonstraci,“ říká.

Na demonstraci se jí líbilo to, že nebyla pouze o tom, co je špatně, ale apelovalo se také na občany, aby se účastnili zasedání zastupitelstva. „Nedokážete si představit tu hrůzu, jakou jim dokáže způsobit občan,“ padalo na demonstraci. Rybníčkovou to zaujalo. Zjistila si, co je to zastupitelstvo a šla se tam se svojí kolegyní podívat.

Nejdříve nás ignorovali, potom se nám začali smát

První navštívené zasedání bylo podle Rybníčkové divoké. „Dovnitř se nahrnula spousta lidí. Na druhém zasedání nás už bylo jen patnáct a na dalším já a kolegyně Kristýna,“ říká s úsměvem. Nad tímto rapidním poklesem užasla. „Díky tomu jsme věděly, že nesmíme odstoupit. Musíme dál zjišťovat, co se tam děje, protože nikdo jiný to neudělá,“ doplňuje.

K problematickým bodům programu se tedy dál na zasedání vyjadřovaly. „Nejdříve nás ignorovali, potom se nám začali smát,“ popisuje reakci zastupitelů. Asi třetina zastupitelů z nich však měla respekt. „Nikdo z nich se ale veřejně příliš neprojevoval. Na rozdíl od zbylých dvou třetin,“ doplňuje. Obě tak byly nazývány hlásnými troubami a někteří zastupitelé s nimi jednali s despektem a litovali je.

Hlavním nástrojem jsou happeningy

Komentování problémů na zastupitelstvu nebylo podle Aleny dostačující. Založila proto společně s Kristýnou Opletalovou a Václavem Němcem Pražské fórum. Jejich hlavním nástrojem se staly happeningy. V úplně prvním z nich reagovali na zcizení chilského pera prezidentem. „Rozhodli jsme se prezidenta za tento čin zatknout. Když měl na Hradě jednání, přišli jsme před brány v chilských uniformách, s megafonem a želízky a přečetli zatykač,“ popisuje. Další vyvedený happening se týkal například tunelu Blanka nebo postoje města k cestujícím v MHD.

Doposud udělali podobných happeningů asi patnáct. Podle Aleny se krásně doplňují s tím, co dělají. Tichá práce na zastupitelstvu, komunikace s politiky a úředníky stojí na jedné straně, na druhé straně jsou pak happeningy, které dostanou téma do novin a udělají o problému veřejný obrázek. „Je to takové divadlo, které nám dává možnost brát věci s nadhledem,“ říká.

Chceme interpelace občanů na web i nový volební systém

V minulém roce se sdružení podařilo prosadit interpelace občanů. Občan tedy může přijít na zasedání, na něco se zeptat a musí dostat odpověď. „Rádi bychom přesvědčili radní, aby z tohoto systému učinili webový portál. Ne každý má totiž čas zajít se na něco kolem poledne zeptat na zasedání,“ vysvětluje.

Kromě tohoto vylepšení usiluje jejich sdružení o prosazení nového volebního systému. „Rádi bychom měli Prahu jako jeden volební obvod,“ říká Alena. Co se týče dlouhodobějších vizí, přišlo by jim dobré propojit Pražské fórum se všemi organizacemi, které fungují na pražských městských částech. „To je ale budoucnost, zatím máme informační kanály asi se třemi,“ líčí Alena.

Je to práce na sedm dní v týdnu

Nejtěžší na své práci považuje Alena svoji vlastní netrpělivost. „Občas mám takové pocity, že už něco mělo dávno být. Mám tendence na některé věci moc tlačit, místo abych je nechala odpočinout,“ říká. V průměru jí práce zabere osm až devět hodin denně sedm dní v týdnu. „Ráda bych to stáhla třeba na sedm a půl,“ říká s úsměvem. Také doufá, že by mohla být v budoucnu za svoji práci placená. „Budeme přijímat novou fundraiserku, tak snad v tom bude nějaký posun,“ plánuje.

 

Pro zajímavost:

Video ze zatčení Václava Klause.

Hlasování již bylo uzavřeno.

Přečti si i další příběhy

projdi si všechny
Jiří Jedlička
Jiří Jedlička

Strážce starých domů

Miroslav Kutal
Miroslav Kutal

Vždy je víc řešení

Jan Piňos
Jan Piňos

Být užitečný

Jiří Kotek
Jiří Kotek

Karlovarská losovačka

Martin Konečný
Martin Konečný

Korupce na Hradě

 

Newsletter

Chceš být v obraze? Dostávej zprávy z Ligy.

Nebo pomocí

RSS