Alena Jírová: Angažovaná vědkyně

Alena Jírová

„My jsme do poslední chvíle doufali, že se to vyřeší normálně a nebude se muset dělat nic extrémního. Ale když výzvy a petice nepomohly, nakonec jsme tam museli jet.“

Text: Michal Šindelář
Fotografie: Michal Šindelář
Publikováno 22. 11. 2012

Pokud někdy v přírodě narazíte na člověka s lupou sklánějícího se k drobné rostlince, možná to bude právě Alena Jírová. Alena je botaničkou působící na Akademii věd, dvou univerzitách a ve státní ochraně přírody, během léta 2011 si však našla čas hájit zákon a přírodu během kácení na šumavském Ptačím potoce.

Přelom července a srpna roku 2011 byl ve znamení nezákonného kácení v chráněné zóně NP Šumava. Celostátní média, pořádková policie, řev motorových pil, vědci vylezení na stromech a vyplašený tetřev byli součástí divadla spuštěného tehdejším ředitelem národního parku. „Bylo jasné, že šlo o provokaci ze strany vedení Národního parku Šumava nebo o těžbu dřeva, ale ne o záchranu Šumavy,“ vzpomíná Alena Jírová. „Moje rozhodnutí jet na blokádu bylo hodně rychlé, kamarád mi o tom dal vědět, tak jsem se sebrala a jela tam.“

Vědci proti demagogii

Obyčejný týden Aleny Jírové je někdy tak rozmanitý, až se z toho může zatočit hlava. Pracuje pro Botanický ústav Akademie věd, Jihočeskou univerzitu, Univerzitu Palackého v Olomouci, pro Agenturu ochrany přírody a krajiny a nakonec se ještě zabývá ekovýchovou mladých lidí. „Někdy ani nevím, co si sbalit do baťohu,“ směje se Alena. Do Alenina pestrého rozvrhu přibyla i blokáda kácení na Šumavě, které se účastnila spolu s kolegy z Jihočeské univerzity.

„Na Šumavě je spousta hospodářských lesů, kde je potřeba zasahovat a zásahy člověka jsou nezbytné. Ale kde jsou podmáčené, rašelinné nebo vysokohorské smrčiny, tam uschnutím dospělých smrků život lesa nekončí. Naopak je tím nastartována jeho regenerace a smrk si dokáže pomoct sám. Co se ale stalo, bylo to, že správa národního parku rozjela protizákonné kácení v bezzásahových zónách, zatímco hospodářské lesy u Modravy zásah dřevorubců potřebovaly a nedostalo se ho tam,“ ukazuje chyby vedení parku Alena.

Zatímco šumavská rašeliniště jsou nasáknutá vodou, veřejné mínění je nasáknuté přívalem demagogie. V jihočeských médiích vybraní politici křičí do světa, že „les sám nevyroste, to dá přece rozum.“ Právě s takovými názory se Alena setkávala i během blokády: „Někteří lidé si opravdu myslí, že se smrk nedokáže vysemenit a sám vyrůst.“ Avšak bezzásahové zóny na Šumavě jsou přesně těmi lokalitami, kde si příroda poradí sama a kde i ten smrk roste sám od sebe, nejlépe na mrtvých padlých kmenech svých rodičů.

Byla v tom symbolika občanské cti

Zápach benzínu, vůně čerstvě pořezaného dřeva, těžké nakladače ryjící hluboké brázdy svými masivními koly a řev motorových pil byl jasnou odpovědí ředitele NP Šumava Stráského na argumenty vědců a zároveň políčkem do tváře české společnosti a zákonů České republiky. Tato bezohlednost nastartovala stovky lidí z celé země k cestě na Šumavu a bránění nejen přírody, ale i občanské cti přímo v zónách kácení.

„Já jsem to brala spíše symbolicky, bylo mi jasné, že ty stromy nezachráníme. Ale bylo důležité kácení alespoň zdržet a hlavně upoutat celostátní pozornost. Doufali jsme, že se mezitím prokáže protiprávní jednání správy parku, ale k tomu došlo až o půl roku později,“ zdůvodňuje Alena. Příležitostně bránila Alena kácení vylezením a pobytem na stromě. Kvůli nedodržení pravidel bezpečnosti práce pak dřevorubci museli přerušit kácení. Police zároveň nevěděla, jak vědce ze stromů bezpečně dostat na zem.

„Nejvíc mne ale zklamali někteří policisti. Jeden z nich mi lhal do očí a kazil tím pověst celé české policii,“ vzpomíná Alena. V některých momentech měla ale ona sama starost právě o policisty, když během blokády dřevorubci nepřerušili kácení navzdory přítomnosti Aleny s policisty. „Oni nechtěli odejít, říkali, že je jim jedno, jestli na ně spadne strom, a nakonec jsem přemlouvala já policisty, aby to místo opustili,“ kroutí hlavou Alena. „Najednou se ozvalo rupnutí, začal padat strom, my jsme hned utíkali a pak špička stromu dopadla kousek za námi a my se rozplácli v bahně,“ živě líčí Alena, jak padající strom nerozlišuje mezi policistou a vědcem.

Plané řeči

„Lidé mají zkreslenou představu o Šumavě z médií, ve kterých je dění v národním parku totálně nevyvážené. Interpretace reportérů jsou hrozně zavádějící,“ kritizuje Alena česká média. Na Šumavě se Alena bavila i s místními lidmi, na které systematicky působí NP Šumava prostřednictvím najaté PR agentury. „Nejprve se jeden pán hrozně rozzuřil a úplně zrudnul, že máme vypadnout. Ale pak jsem si s ním v autobuse povídala a zjistili jsme, že vlastně máme podobný názor,“ ukazuje Alena, že ani profesionálové z PR agentur mozek lidem zcela nevymyjí.

„Nemám ráda plané řeči. Když se lidem něco nelíbí, tak s tím mají něco dělat,“ uzavírá Alena a vlastně i dává odpověď na to, proč si vybrala raději vyrazit na náročnou blokádu kácení, než aby zůstala sedět doma. Sama jde příkladem a raději než si stěžovat u piva a prázdných slov volí vlastní činy.

Hlasování již bylo uzavřeno.

Přečti si i další příběhy

projdi si všechny
Miroslav Šuta
Miroslav Šuta

Dioxiny z Neratovic

Vladimír Burda
Vladimír Burda

Vzduch pro Radvanice

Jan Skalík
Jan Skalík

Divočina musí přežít

Dana Kudová
Dana Kudová

Psychiatrie nepomáhá

Tomáš Hnetila
Tomáš Hnetila

Za plzeňská práva

 

Newsletter

Chceš být v obraze? Dostávej zprávy z Ligy.

Nebo pomocí

RSS